Jsem a vždy jsem také býval slušný člověk. Nikdy jsem si nepotrpěl na sprostá slova, z hádek jsem raději ustupoval, s policií jsem donedávna neměl co dočinění. Možná právě proto jsem si našel dokonalou přítelkyni, kterou jsem před nedávnem požádal o ruku. Na rozlučce se svobodou se ale celá moje kariéra slušňáčka rozpadla.
Věděl jsem, že budu pít. Normálně se alkoholu vyhýbám, ale poslední pánská jízda před svatbou se zkrátka musí prožít se vším všudy. Předem jsem proto přítelkyni upozornil, že až přijdu domů, ať mě raději nechá vystřízlivět. To by bylo v pořádku, pokud bych ovšem domů došel.
Pil se i alkohol, o kterém jsem nikdy neslyšel
Zdroj: 123RF.COM
Kamarádi se rozhodli uspořádat mi můj večírek opravdu se vším všudy. Hlasitá hudba, servírky ve spodním prádle, spousta alkoholu. Některé panáky, co jsem pil, jsem neměl nikdy předtím možnost ochutnat. Nešetřil jsem se, musím přiznat, že jsem se nikdy předtím pořádně neopil a neznal jsem svou hranici. Myslel jsem si ale, že vydržím víc.
Už u třetí skleničky vína se mi začala motat hlava, a jelikož jsem střídal různé druhy alkoholu, brzy mi bylo nevolno. Jenomže přiznat kamarádům, že už po hodině nemůžu, mi bylo proti srsti. Několikrát jsem si odskočil na záchod a nedal na sobě nic znát. I když jsem věděl, že bych měl asi skončit, pokračoval jsem v pití a zábavě.
Pamatuji si jenom matné střípky. Probrala mě až policejní hlídka
Zdroj: 123RF.COM
Nevím tak úplně přesně, co se dělo. Vybavuji si bar a pití s krásnou slečnou na klíně. Potom ulici a hlasitý zpěv. Já a několik přeživších kamarádů jsme se pravděpodobně vydali ulicí města domů. Jenomže naše hlasité nadšení a kopání do plechovek přilákalo pozornost náhodně projíždějící hlídky. Kamarádi se začali smát a naoko utíkat, já ale zavětřil průšvih.
Když zastavili vedle chodníku, na kterém jsme seděli, snažil jsem se vypadat střízlivě a vysvětlit jim, že se za dva dny žením. Nepřesvědčilo je to a mě i moje dva kamarády vzali s sebou na stanici. Že prý narušujeme noční klid a brzy by pro nás stejně někdo zavolal policejní odvoz.
Styděl jsem se, když jsem ráno vyprávěl přítelkyni, že jsem se probudil a jenom zřídka si pamatoval, jak jsem se na židli na chodbě policejní budovy dostal. Zaplatil jsem pokutu pár stovek za to, že se mnou vůbec byly nějaké starosti. Když jsem se ptal, kde mám kamarády, bylo mi řečeno, že odešli několik hodin přede mnou. A tak skončila moje první a poslední rozlučka se svobodou, která ukázala mojí dnes už ženě, že nejsem zase tak dokonalý a občas se mnou budou i problémy.
Autor: Šárka Cvrkalová
