S manželkou před sebou nemáme žádné tajnosti. Proto jsem s klidem otevřel dopis, který byl adresovaný jí. Věděl jsem moc dobře, že by to ženě nevadilo – navíc by to nebylo poprvé, co jsme si vzájemně otevřeli poštu. To jsem ale netušil, co se v onom dopise skrývá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Stačilo několik prvních řádků a hrdlo se mi sevřelo. Pokračoval jsem ve čtení a nedokázal jsem udržet emoce. Narovinu přiznávám, že mě obsah toho dopisu rozbrečel.
Se ženou si říkáme úplně všechno
Před svojí ženou Ivanou nemám žádné tajemství a jsem si jistý, že ona přede mnou taky ne. Od chvíle, kdy jsme spolu před dvanácti lety začali chodit, si říkáme úplně všechno.
Několikrát se stalo, že mi otevřela poštu a do práce volala, kdo mi co posílá a píše. A stalo se to i naopak – já otevřel dopis adresovaný ženě a byl jsem si vědom toho, že by s tím neměla sebemenší problém.
Dopis pro manželku mě srazil na kolena
Jednoho dne jsem po příchodu z práce vybíral schránku a mezi letáky našel jsem dopis určený manželce. Otevřel jsem ho a začal číst.
Už první řádky ve mně vyvolaly silnou nervozitu. Četl jsem dál a sevřelo se mi hrdlo. Začalo mi docházet, že tohle bude malér.
A taky že byl. A pořádný! Dopis, který byl určený mé ženě, mě srazil na kolena. Držel jsem ho v ruce, četl snad už potřetí a brečel. Opravdu jsem se rozbrečel.
Celou rodinu dostala do šíleného problému
Stále jsem to nedokázal pochopit. V dopise stálo, že moje žena dluží neskutečnou sumu. Podle všeho si vzala několik půjček, které dlouhodobě nesplácela. A nyní spadla klec.
Dopis oznamoval, že je proti mojí ženě vedeno exekuční řízení. Bylo mi z toho zle. Psalo se tam cosi o zabavení movitého majetku na umoření alespoň části dluhu.
To už mi hlavou běželo, že pokud sem někdo opravdu přijde, všechno nám sebere. Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem se nezmohl ani na to, abych ženě zavolal. Byla v práci, měla odpolední směnu a domů se měla vrátit po desáté večer. To čekání bylo nekonečné.
Vysvětlení žádné, jen potoky slz
Když žena přišla, nenechal jsem ji ani vydechnout a hned na ni udeřil. Při čtení dopisu ztuhla, tvář měla bledou jako stěna. Pak začala brečet.
Dožadoval jsem se vysvětlení. Proč si brala půjčky? Na co potřebovala peníze? Za co je utratila? A proč je proboha nesplácela?!
Vysvětlení jsem nedostal žádné, jen nekonečné potoky slz a opakované omlouvání se. Jenže k čemu to je? Moje žena dluží hrozně moc peněz a je proti ní vedena exekuce. Nyní se bojím každého zaklepání na dveře. Jsou to exekutoři? Přišli nám sebrat věci? A jak z této šílené šlamastyky ven? Jsem v koncích a nevím kudy dál!
Autor: Nikol Kolomazníková
