Smrt babičky naši rodinu zasáhla. Právě ona totiž byla důvodem, proč jsme se s rodiči a sourozenci tak nějak snesli. Vztahy mezi námi ochladly už dávno, mohly za to táhlé spory. Jako rodina už jsme nefungovali pěknou řádku let a jen kvůli babičce jsme se snažili, aby to tak alespoň vypadalo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Všichni jsme věděli, že smrt babičky bude konec našeho přetvařování. I mně se částečně ulevilo, že se již nebudu muset tvářit, jak úžasné mám rodiče a jak vycházím se sourozenci.
Babička nás všechny pojila
Se sourozenci jsme mezi sebou neměli dobré vztahy už v době, kdy jsme ještě žili u rodičů a postupně jeden po druhém mizeli z rodného hnízda.
Nevycházel jsem ani s rodiči. Nemohl jsem jim odpustit, že mě jako nejstaršího pořád dávali za příklad, kdežto mladším sourozencům vše ulehčovali.
Kdyby bylo po mém, dávno bych se s nimi nestýkal. Udělal bych za touhle životní etapou tlustou čáru a šel dál. Jenže tu byla babička a ta nás všechny spojovala.
Babička byla stará škola a ctila pravidlo, že rodina je základ. Často říkávala, že rodina je to jediné, co máme, a musíme si jeden druhého vážit. Proto jsme se tvářili, že je mezi námi všechno v pořádku, ačkoli to tak rozhodně nebylo.
Doufal jsem, že zdědím peníze a začnu žít nový život
Kromě toho, že babička ctila pravidla staré školy, byla to také žena, která seděla na penězích. Celý život pečlivě spořila, až do vysokého věku navíc podnikala.
Dobře jsme věděli, že babička má našetřeno nemalé jmění, navíc ji před několika lety slušnou částkou vyplatili z podniku.
Nikdo si její smrt samozřejmě nepřál, ale v každém z nás byla vidina, že jednou po babičce budeme dědit. I já na to spoléhal. Myslel jsem si, že zdědím peníze a začnu žít úplně nový život. Bez mé rodiny, se kterou byly vzájemné vztahy stále chladnější.
Babička nám to pěkně zavařila
Po smrti babičky došlo na čtení závěti. Tam jsem se musel sejít s rodiči i oběma sourozenci. Příjemně mi tedy nebylo, chtěl jsem to mít brzy za sebou.
Ať už jsem doufal v cokoli, tohle jsem tedy nečekal. Nečekal to nikdo z nás. Babička nám ve své závěti totiž pořádně zavařila.
Rozdělila mezi nás peníze, každý jsme si přišli na své. Mělo to ale podmínku. Babička požadovala, abychom dál drželi jako rodina. Museli jsme se scházet, trávit spolu svátky, oslavy. Zkrátka nadále udržovat kontakt.
Byla to babiččina podmínka, nedalo se nic dělat. Pokud jsme chtěli přijmout peníze, museli jsme s jejím požadavkem souhlasit. Stál jsem před rozhodnutím, jestli oželet peníze a žít bez rodiny, ale už jsem s nimi měl své plány.
Autor: Natálie Kabourková
