Lukáš svoji ženu miluje již šestnáct let. Teprve před šesti lety ale pochopil, jak silná jeho manželka ve skutečnosti je. Přesvědčil se o tom na překvapivém místě.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Alenu poznal před osmnácti lety. Pro velkou lásku se po dvou letech vzali. Po třech letech si pořídili domeček a jediné, co jim chybělo ke štěstí, bylo miminko.
Byli jsme šťastní, ale mělo to jeden háček
Znali jsme se dva roky, když jsme se brali. Měli jsme se rádi a bylo nám spolu dobře, proto ani jeden z nás neřešil, že naše okolí tehdy mělo pochyby.
Po třech letech jsme si pořídili domeček. Vlastní domek byl snem mé ženy a já byl rád, že jsem jí ho mohl splnit.
Byli jsme spolu šťastní a prakticky nám nic nechybělo. Až na jednu věc – miminko. To jediné nám chybělo k dokonalosti. Bohužel se několik let nedařilo.
Nevzdávala se a já ji obdivoval
Naší prioritou se stalo dítě, o které jsme se snažili. Alena se nevzdávala, stále věřila tomu, že se jednoho dne staneme rodiči.
Situace se zkomplikovala v okamžiku, kdy Alenina babička onemocněla. Pamatuji si, že to bylo náročné období a že to Alenu srazilo na kolena.
Místo miminka jsme se začali soustředit na problémy s babičkou. Alena chodila každý den do nemocnice, vyřizovala nejrůznější věci a já se nestačil divit, co všechno moje žena dokáže. Obdivoval jsem ji.
Neštěstí vystřídala radost
Alenina babička zemřela. Moje žena byla na dně a já to všechno prožíval společně s ní. Ačkoli sama trpěla, snažila se být silná kvůli své mamince, která smrt své matky těžce nesla.
Měsíc po odchodu babičky Alena zjistila, že čeká miminko. Lékař těhotenství potvrdil, a navíc nás překvapil, že je moje žena již ve čtvrtém měsíci. Vlivem stresu si toho nevšimla.
Neštěstí tak vystřídala radost. Pro mě to byla další příležitost, jak si uvědomit, kolik toho moje manželka snese.
Pravou sílu své ženy jsem poznal na překvapivém místě
Když mi moje žena zavolala, že začala rodit, byl jsem zrovna v práci. Jako ve snu jsem ji stihl vyzvednout doma a odvézt do porodnice.
Ačkoli to měla být Alena, která měla toho dne trpět a být psychicky na dně, byl jsem to nakonec já, kdo potřeboval povzbuzovat. To moje manželka mě držela nad vodou a dodávala mi sílu.
Až na porodním sále mi skutečně došlo, jaká je pravá síla mojí manželky. Až teprve v okamžiku, kdy přiváděla na svět naši dceru, jsem si uvědomil, koho vedle sebe mám. Už předtím jsem si jí vážil, ale nyní ji budu nosit na rukou.
Autor: Natálie Kabourková
