Chtěl jsem mít u domu svoji vlastní kopanou studnu, abychom mohli zalévat zahradu. Najal jsem si proutkaře, aby mi určil, které místo je vhodné. Nečekal jsem ale, na co ale při práci na dvoře narazím.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Pozemky se dědí z generace na generaci
Naše rodina byla vždycky farmářská. Moji předkové měli polnosti a taky kousek lesa. Když jsem v tomto vyrůstal, nikdy by mě nenapadlo, že by to s mými syny mělo být jinak. Jsem připraven jim všechno předat, aby rodinná tradice pokračovala dál.
Dokonce se mi podařilo naši usedlost rozšířit a investoval jsem do toho nemalé prostředky. Pevně věřím, že mě moje děti nezklamou a půjdou v našich šlépějích.
Byla potřeba nová studna
Najal jsem si proutkaře, který mi označil místo na našem pozemku, kde by bylo nejvhodnější vykopat novou studnu. Samozřejmě jednodušší by bylo nechat udělat malý vrt, ale mně se zalíbila myšlenka kopané studny.
Rozhodl jsem se ji vykopat sám. Na vymezeném místě jsem si označil, jak by měla být veliká, a dal se do práce. Asi v hloubce jednoho metru mi ale přišla do cesty nějaká překážka. Napadlo mě, že by to mohl být kámen, ale po chvilce jsem zjistil, že se jedná o starou kovovou bednu.
Jsem dobrodruh a hodně mě zajímalo, jaké tajemství taková truhla může skrývat. Byl jsem natěšený a zároveň nervózní.
Divím se, že o tom vůbec uvažovali
Nestačil jsem se divit, co obsah té bedny skrýval. Našel jsem tam spoustu dokumentů mých rodičů s jejich fotografiemi, ale jinými jmény. Nějaké cennosti a taky starou pistoli. Celé mi to nedávalo smysl.
O víkendu jsem jel navštívit svoji matku a ta mi všechno vysvětlila. Údajně měli v plánu za minulého režimu utéct do jiného státu, kde nevládl komunismus.
Když moji rodiče zjistili, že se jim mám narodit, chtěli pro mě lepší budoucnost než pracovat na poli, které by ani nebylo naše, ale zestátněné. Obstarali si tedy různé doklady a chtěli utéct do Francie.
Hodně mě tohle tajemství překvapilo. Vůbec jsem to netušil. Otec prý tehdy truhlu zahrabal, protože můj děda je na poslední chvíli přesvědčil, ať to nedělají, a já už teď vím, že to bylo dobře. Majetek se nám naštěstí vrátil v restituci a my zase můžeme pracovat na svém.
Autor: René Podhrázský
