Podle Lumíra peníze nikdy nenosí člověku štěstí. A je jedno, jestli jde o hotovost, o bohatství na účtu, nebo o vlastnictví pozemků. S manželkou Karolínou žijí v domě po rodičích, což až donedávna nebyl problém. To se ale s jedinou informací změnilo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Lidská závist je totiž podle slov našeho čtenáře zdrojem problémů. Nejlepší přátelé se teď najedou proti Lumírovi obrátili a z lidí, kterým mohl věřit, se stali nepřátelé kující pikle.
„Říkal jsem manželce, aby si nechala novinky pro sebe. Nikdo nemusel vědět, co se děje, jenomže ona zkrátka neumí držet jazyk za zuby a musela se alespoň nejlepší kamarádce svěřit,“ říká čtenář.
Zdědíme dům i se všemi pozemky. Manželka si to nenechala pro sebe
„V rodinném domě bydlíme už roky. Nikdy ale nebyl přímo náš. Až nedávno se rodina rozhodla přepsat ho na moji ženu,“ vysvětluje Lumír. „Společně s ním i pozemky, co k němu patří.“
Do osudného dne bylo podle Lumíra všem ve vesnici jedno, jak se skutečnost má. Polovina lidí si už beztak dávno myslela, že jsou pozemky napsány na manžele.
„Jenomže moje žena se v práci jedné kolegyni zmínila o tom, že doteď vlastně dům nebyl náš. Nikdy by nás ani nenapadlo s pozemky nějak obchodovat nebo něco měnit na tom, jak to je. Ale vesničané mají najednou strach,“ pokračuje.
Karolínina kolegyně si samozřejmě nenechala novinku pro sebe a do pár dní věděla celá vesnice o tom, že dům mění majitele. A k Lumírovi se donesly nepříjemné řeči.
„Někteří kamarádi nás varovali před jistými závistivci. Ti prý nás pomlouvají jako zbohatlíky. Také vyhrožují blízko žijícím rodinám, že jim budeme dělat problémy s přilehlými pozemky,“ dodává.
Přišlo nám už několik směšných nabídek
Kromě toho, že si lidé v celé vesnici šuškají pomluvy o tom, jak lehce se dostal Lumír s Karolínou k majetku, aniž by kdokoli řešil, že na domě i pozemcích už několik let poctivě pracují, obtěžují teď rodinu nabídky na odkoupení pozemků.
„Několik lidí z vesnice už nám napsalo dopis, někteří se dokonce zeptali osobně, nabídli nám minimální částku a chtěli koupit část našich pozemků.“
Podle Lumíra si lidé myslí, že nový majitel nezná skutečnou cenu nebo nebude vědět, co s pozemky provést. Jenomže rodina má dost jasno v tom, že nic měnit nechce.
„Někteří lidé se prý například bojí, že jim zakážeme si přes naše pozemky zkracovat cestu, jak jsou zvyklí. Nevím, proč bychom to dělali, ale vzniká kolem toho hodně teorií, které naší rodině kazí pověst.“
Lumír doufá, že se vesničané brzy uklidní, hodí závist za hlavu a vše bude zase jako dřív. Bojí se ale, že rodina s velkými pozemky a majetkem to na vesnici zkrátka nikdy nebude mít snadné.
Autor: Šárka Cvrkalová
