Na onu noční zkušenost bude Lumír vzpomínat ještě hodně dlouho. Sám sebe opakovaně přesvědčoval, že se mu to jen zdálo. Nakonec ale dospěl k rozhodnutí, že zažil něco, co si nedokáže vysvětlit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Probudil jsem se uprostřed noci. Ležel jsem na posteli. Všude okolo byla tma. A najednou jsem to uviděl. Přibližovalo se to ke mně. Zmocnila se mě panika…
Všude byla tma
Byl to večer jako každý jiný. Manželka už dávno spala, když jsem se odebral do ložnice. Ulehl jsem do postele a během pár minut zabral.
Zdálo se mi, jako bych spal teprve chvíli. Probudil jsem se a všude okolo mě byla tma. Manželka vedle mě tiše oddychovala. Chystal jsem se zavřít oči a opět usnout.
Všiml jsem si něčeho v místnosti
Najednou jsem měl pocit, jako bych v pokoji ucítil vánek. Ne něco silného, jen takový letmý chlad. Zamžoural jsem do tmy v místnosti a v rohu jsem si všiml něčeho podivného.
Zprvu mě napadlo, že je to stín skříně nebo něco takového. Jenže když se to pohnulo směrem ke mně, došlo mi, že stín to nebude.
Nemohl jsem se pohnout
Stín, nebo co to vlastně bylo, se přibližoval ke mně. Zmocnil se mě hodně nepříjemný pocit. Jako když vám někdo umře nebo když něco provedete. Tížilo mě na hrudi.
Když bylo to cosi kousek ode mě, instinktivně jsem se snažil uhnout. Chtěl jsem utéct, jenže jsem se nemohl pohnout. Ležel jsem na zádech doslova jako přikovaný k posteli.
Dostal jsem strach. Bylo to už kousek ode mě. Snažil jsem se vykřiknout, ale ani to mi nešlo. Jako bych neměl hlas.
Probudil jsem se do nového dne
Už ani nevím, kdy a jak jsem usnul. Poslední, co si pamatuji, je onen stín snášející se těsně nade mnou, chlad a tíživé pocity u srdce. A pak bylo ráno.
Řekl jsem manželce, co se mi stalo. Nevěřícně kroutila hlavou, a ještě mi vynadala, ať se příště před spaním nedívám na detektivky. Prý mi z toho hrabe.
Začal jsem sám sebe přesvědčovat, že to byl jen sen. Nikomu dalšímu jsem o tom zážitku neřekl. Až po měsíci jsem se svěřil kamarádovi. A jeho slova mě donutila změnit názor.
Stalo se to, nebo ne?
Když jsem kamarádovi vyprávěl, co jsem v noci zažil, čekal jsem, že se mi vysměje. Jenže on kýval hlavou, jako že mi rozumí. Ba dokonce, že to zná!
Pak mi řekl, že zažil něco podobného. Sám si to nedokáže vysvětlit. Ulevilo se mi, že mi někdo věří. Sám sebe jsem totiž začal považovat za blázna. Dodnes ale nevím, jestli se to stalo, nebo ne. Možná ano, ale kdo mi to potvrdí?
Autor: Natálie Kabourková
