Život s Alzheimerovou chorobou může být těžký a vyčerpávající. Aleš se svou manželkou Helenou společně situaci zvládali až do období, kdy ho žena přestala poznávat. Od té doby se z veselého a šťastného muže stal věčně ustaraný pečovatel, který ztratil veškerý osobní život. Stále se snaží své ženě vrátit paměť nejrůznějšími společnými vzpomínkami.
Alzheimer se začal projevovat pomalu a nenápadně
„U ženy jsem byl zvyklý na občasné zapomínání, proto jsem si zhoršených příznaků ani nevšiml,“ tvrdí Aleš. „Horší ale bylo, že se občas začala motat ve městě nebo v autobuse, protože si nedokázala vzpomenout, kam jela a kde zrovna je,“ dodává. To byla první chvíle, kdy se manželé rozhodli problém řešit. Lékař diagnostikoval Alzheimerovu chorobu, v tu ránu se jim úplně změnil život.
Bylo třeba, aby Aleš na svou ženu dával pozor
Aleš přišel o práci, protože se potřeboval na plný úvazek věnovat své manželce. Nechtěl ji ani na malý moment spustit z očí. Bál se, že se ztratí nebo ji někdo ve městě okrade a ublíží jí. Trávili spolu všechen čas a příznaky se postupně zhoršovaly. „Musel jsem ženě často připomínat různé události a uklidňovat ji, protože ztrácela pojem o čase a neorientovala se v prostoru,“ vysvětluje.
Paměť se začala vytrácet
„Nejhorší den v mém životě nastal, když jsem manželce chystal snídani a ona mi pověděla, že u nás v domě spí nějaký cizí muž,“ říká. Aleš nejprve slova své ženy nechápal, a proto se dál vyptával. Popisovala, že každé ráno je její postel rozestlaná i z druhé strany, i když na ní nikdy nespí. Tvrdila, že u nich žije někdo další. Aleše v tu ráno zamrazilo v zátylku. To on vedle ní každý den spával, ona si to nepamatovala.
Jednoho dne Aleše přestala poznávat
Se strachem v očích stála Alešova manželka jednoho dne ve dveřích. Vypadala zmateně a vše nasvědčovalo tomu, že si nedokáže vzpomenout, kde je. Jako pokaždé k ní Aleš přiskočil a snažil se ji uklidnit. Jeho žena místo obvykle klidnějšího výrazu stále působila nervózně.
Upřeně se na něj dívala, nakonec mu položila otázku, která ho odzbrojila. „Zeptala se, jestli bych jí mohl pomoci domů, protože neví, jak se ke mně dostala,“ vypráví. „Nechápal jsem a vysvětloval, že je u nás doma. Ona mě ale stále nepoznávala a já ztratil naději, že to jednou bude dobré,“ říká zklamaně.
Stále spolu žijí
Aleš se o svou ženu stále svědomitě stará, ale její nemoc ho nesmírně trápí. Občas má jeho manželka chvilky, kdy si na něj vzpomene. A jemu útěchou poskočí srdce. Jindy ho nepoznává a on si musí držet odstup, aby ji nevystrašil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Tereza Hotovcová
