Marcel chtěl své ženě vyjít vstříc a souhlasil s jejím nápadem. Zpočátku si to neuměl představit, ale rychle se do toho dostal. Naivně si myslel, že si ho manželka bude o to více vážit, že vyhověl jejímu požadavku.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Vděku se ale nedočkal. Ačkoli udělal vše, co po něm jeho manželka žádala, nakonec od ní neslyšel nic jiného než urážky.
Prý jsem si nedal pozor
Moje žena Adéla dítě nechtěla. Tedy časem možná ano, ale rozhodně ne teď. Přesto se stalo, že nedostala menstruaci a její obavy se naplnily.
Když si udělala těhotenský test a ten vyšel pozitivní, hrozně mi vynadala. Prý to byla moje vina, že jsem si nedal pozor.
Nijak se nechránila a já to prostě hlídal. Byl jsem si ale jistý, že jsem nepochybil. Přesto se na mě zlobila a těhotenství mi dávala za vinu.
Vyčítala mi, že přijde o práci
Zatímco já se stále více těšil na prvního potomka, moje žena tak nadšená nebyla. Provázely ji nevolnosti, otoky, motání hlavy.
Neustále mi připomínala, že na dítě nebyla připravená a že je to moje vina, navíc mi začala vyčítat, že kvůli dítěti přijde o práci.
Byly chvíle, kdy jsem se bál, že si manželka cestu k našemu dítěti nenajde. Čím blíže byl porod, tím jsem byl nervóznější.
Přišla s nečekanou žádostí
Konečně nadešel den, kdy přišel na svět náš synek. Byl jsem u toho, držel svoji ženu za ruku a málem se neubránil slzám dojetí.
Když jsem si ty dva přivezl domů, byl jsem opravdu šťastný. Stále mi ale běhalo hlavou, jak se k tomu postaví manželka.
Týdny plynuly, žena překlenula šestinedělí a já dospěl k názoru, že se s miminkem smířila a všechno je v pohodě.
Pak ale přišla s nečekanou žádostí. Svěřila se mi, co by si moc přála, a dala mi najevo, jak bych ji potěšil, kdybych jí vyhověl.
Myslel jsem si, že ji učiním šťastnou
Moje žena se chtěla mermomocí vrátit do práce. Byla ochotná přijít o první okamžiky s naším dítětem jen proto, aby mohla znovu nastoupit do práce, která ji tolik bavila.
Nejdříve jsem si neuměl představit, že se starám o dítě sám. Pod jejím nátlakem jsem na nápad přistoupil. Počáteční obavy byly rychle pryč.
Užíval jsem si roli otce na maximum, se synem jsme se rychle sžili. Manželka vypadala zase spokojeně, když mohla chodit do práce.
Myslel jsem si, že ji takhle učiním šťastnou. Doufal jsem, že mi bude vděčná, že jsem to pro ni podstoupil. Spletl jsem se.
Nejsem pro ni chlap!
Všechno vypadalo v pohodě, trvalo to asi půl roku. Pak jsem ale začal mít pocit, že se mi žena vzdaluje. Byla najednou jiná.
Nejdříve jsem to nechal být, ale nakonec mi to nedalo. Zeptal jsem se, co se děje. Proč se mnou nechce spát, proč se mnou skoro nemluví.
Její vysvětlení mě šokovalo. Prý jsem pro ni přestal být chlap. Když mě vidí s tričkem od kojeneckého mléka, jak uklízím hračky, přebaluji syna nebo ho chovám, už ji vůbec nepřitahuji.
Náš vztah se hodně pokazil. Chtěl jsem své ženě vyhovět, ale místo toho jsem si nechtěně zavařil. Nevím, zda se to ještě někdy zlepší. Jít místo manželky na rodičovskou je ale rozhodnutí, kterého nelituji.
Autor: Natálie Kabourková
