Do parku Marcel chodí běhat už několik měsíců. Před pár dny si ráno všiml na lavičce objímající se dvojice. To by nebylo nic tak neobvyklého, kdyby v obou lidech nepoznal své známé.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Největší problém je v tom, že dvojice lidí, kteří se k sobě očividně měli více než jen přátelsky, by se rozhodně takhle veřejně vystavovat neměla. Kromě toho, že zhruba padesátiletý muž je ženatý, o třicet let mladší dívka nejspíš doma nikomu neřekla, s kým se stýká.
Nevšimli si mě, nejspíš tak brzy v parku nikoho nečekali
„Bylo hodně brzy, ten den jsem vyrazil na ranní běh asi v šest. Zatímco já si dvojice všiml, oni byli zahleděni jen do sebe a vůbec nezaznamenali, že kolem nich někdo proběhl,“ říká Marcel.
„Starší muž je můj známý. Má manželku a dvě děti. Občas ho potkávám na ulici, zdravím se s ním a prohodíme spolu pár slov. Nikdy by mě nenapadlo, že by své ženě lhal a našel si nový vztah s mladší ženou,“ vysvětluje čtenář.
„Asi dvacetiletou dívku jsem poznal taky. Je to dcera mojí kamarádky, vždy vzorná Eliška, na kterou maminka nedá dopustit. Je pravda, že je už dospělá, ale i tak by se asi neměla líbat na veřejnosti s ženatým a o třicet let starším mužem.“
Marcel si je jistý, že oba poznal, že se nemohl splést. Hlavou mu vrtá, jestli to byl jen úlet, nebo zda se takhle milenci schází častěji. A zda je mezi nimi i něco víc než to, co viděl.
Nevím, komu bych se měl svěřit. Nechci roznášet drby
Čtenář tvrdí, že rozhodně nechce nikomu uškodit. Nechce proto s nikým o tom, co viděl, mluvit. „Určitě by se informace dostala až k lidem, kterým by ublížila. A to já nehodlám dopustit,“ říká.
Zároveň ho ale tajemství tíží a hrozně rád by se o něj s někým podělil. Možná by nakonec přece jen vyšlo najevo, že jsem se spletl. Nebo by se to celé nějak vysvětlilo.
Jenže i když má Marcel dobré kamarády, je si jistý, že žádný z nich neudrží tajemství. „Nevím, co mám dělat. Už několik dní mi to vrtá hlavou. Nejdřív jsem běhal jinudy, abych na dvojici znovu nenarazil. Teď naopak běhám stejnou trasu vždy brzy ráno, abych se ujistil, že jsem to skutečně viděl.“
Od toho dne ale čtenář dvojici už nespatřil, a začíná tak sám pochybovat, jestli je to vůbec něco, co by měl řešit. „Možná o nic nešlo, mně do toho každopádně nic není. Ale i tak mi to nedává spát,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Na tuto situaci neexistuje jednoduchá a jednoznačná odpověď. Bude záležet na hodnotách a morálním postavení každého z nás, jak se zachovat. Velkou součástí, kterou je třeba vždy vzít v potaz, jsou možné následky, a to jak pro nás, dotyčné, tak i okolí: Co nám podělení se o něco takového může přinést? A jak může poškodit ostatní? Existuje možnost, jak získat o celé události více informací?
Když Marcel zmiňuje, že mu to nedává spát, myslí to doslovně nebo se jedná spíše o slovní obrat? Podobná situace by totiž nazdvihla obočí nejednoho z nás, to je zcela normální. Na druhou stranu, jestliže se jedná o to, že se nutkavých myšlenek nemůže zbavit, na situaci neustále myslí, narušuje mu soustředění i denní režim a spánek, pak je čas jednat.
Pokud se o tom s přáteli nemůže bavit, pak možná existuje i způsob, jak získat jejich názor, aniž by výslovně řekl, čeho byl svědkem? Alternativou může být i návštěva psychologa nebo jiného odborníka.
