Když s tím za mnou přišel poprvé, hrozně jsem se naštvala. Jeho nápad mi přišel naprosto absurdní a nechápala jsem, jak ho něco takového vůbec mohlo napadnout. Doufala jsem, že od toho svého šíleného plánu upustí, ale on si nedal říct.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Chce po mně věc, která je mi absolutně proti srsti a od samého začátku ji odmítám. Manžel na mě ale tlačí čím dál více a já nevím, jak dlouho ještě dokážu odrážet jeho neustálý nátlak. Bojím se, jaký to bude mít dopad na naše manželství, když budu i nadále proti. Opustí mě?
On se snad zbláznil
„Miláčku, co bys řekla na to, že bychom se nastěhovali do domu po mých rodičích?“ zkusil to na mě jednou manžel u oběda, až mi málem zaskočilo. Větší hloupost jsem totiž dlouho neslyšela.
Zatvářila jsem se všelijak, ale on jako by moji reakci vůbec nezaznamenal. „Budeme tam mít mnohem více místa, můžeš mít konečně svoji vysněnou zahrádku,“ opěvoval svůj nápad a mně se při pouhé představě, že bych se skutečně měla stěhovat, žaludek několikrát obrátil. Hlavou mi proběhlo, že se asi zbláznil.
S jeho rodiči jsem nikdy nevycházela
Manželovi rodiče mě nikdy neměli moc v lásce a musím se přiznat, že to bylo oboustranné. Ne že bych se ze začátku nesnažila, ale především tchyně mi dávala jasně najevo, že si pro svého jediného syna představovala lepší partii.
Nejdříve mě trápilo, že mě mezi sebou nechtějí. Našemu manželství od první chvíle nedávali velké naděje a nezapomněli mi to dát při každé možné příležitosti najevo. Po několika letech jsem přešla do protiútoku. Už mi bylo jedno, že mě nemají rádi, a nebála jsem se dát jim najevo i svůj postoj vůči nim.
Ten dům byl na spadnutí
O to více mi bylo proti srsti, že bych se měla nastěhovat do jejich domu. V mých očích to byla ruina, která za nic nestála. Manžel si to ale nedal vymluvit a stále častěji na mě naléhal.
„Budeme tam mít svůj klid, to jsi přece vždycky chtěla,“ snažil se mě nalákat, ale žádná jeho snaha nepadla na úrodnou půdu. Pro mě to byla hotová věc, stěhovat jsem se nechtěla, a už vůbec ne do domu jeho rodičů.
Bojím se, že mě opustí
Zatímco pro mě je nepředstavitelné, že bych měla žít v domě tchyně a tchána, manžel se pro to nadchnul. Jen proto, že mu rodiče odkázali barák, na který léta nikdo nesáhl a je to na něm vidět, si asi myslí, že jim něco dluží. A staví mě do nepříjemné pozice.
Bojím se, jaký to bude mít dopad na naše manželství. Já se totiž stěhovat nechci a nebudu. Jen mám strach, aby nedal přednost odkazu po rodičích přede mnou. Toho se nejvíce bojím.
Autor: Nikol Kolomazníková
