Vztahu se starší přítelkyní jsem se nebránil. Od začátku si mě totiž hýčkala. Zahrnovala mě dárky a pozornosti se mi od ní dostávalo opravdu ve velkém. Užíval jsem si to. I když nás dělil nemalý věkový rozdíl, nevnímal jsem ho.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Ze začátku jsem netušil, co má Květa za lubem. Myslel jsem si, že mě rozmazluje, protože mě má ráda a chce mi dělat radost. Jenže pak jsem zjistil, co chce za všechny ty dárky a maličkosti. Ale to už bylo pozdě.
Věk jsem neřešil
Květa byla o třicet let starší než já. Ale mně to nevadilo. Věk jsem neřešil, a navíc mě to vždycky táhlo ke starším a zralejším ženám.
Byla na mě moc milá. Od začátku se ke mně chovala moc hezky. Neustále jsem od ní dostával dárky a pozornosti. Těmi mě zahrnovala ve velkém.
Nehledal jsem za tím nic víc
Naučil jsem se dárky přijímat a na nic se neptat. Květě očividně dělalo radost, když mi mohla něco kupovat. Peníze na to měla, její bývalý vlastnil firmu a ona při rozvodu dostala nemalé „odškodné“.
Tuhle to byly hodinky. Jindy nový mobilní telefon. Občas mi koupila něco na sebe. Nebo mi dala lístky na hokej a já mohl jít s kamarády. Ten vztah neměl chybu.
Nic jsem za tím nehledal. Prostě jsem ty věci bral a užíval si je. Nenapadlo mě, že za to Květa bude něco očekávat. To mi došlo až pozdě.
Dala mi najevo, co žádá na oplátku
Asi po třech měsících mi Květa začala dávat najevo, co žádá za své dárečky. Udržovali jsme spolu vztah se vším všudy a nechyběla ani ložnice.
Tam jsem si byl jistý, že Květě dokážu nabídnout, co očekává. Jenže ona chtěla víc. Už jí nestačilo, že jsme si užili třeba čtyřikrát do týdne.
Začala to chtít denně. Zprvu jsem byl mile překvapen a bral jsem to tak, že ji natolik uspokojuji, že je nenasytná. Ale později mě její tempo začalo unavovat.
Za každý dárek čekala víc a víc
Snažil jsem se Květou udržet krok, ale byla stále náročnější. Chtěla mě vidět denně a denně si přijít na své. Nedalo se to vydržet.
Když jsem se ozval, že třeba nemám náladu, předhodila mi, co všechno mi koupila. Nechtěl jsem s ní do postele? Tak proč mi koupila tak drahé hodinky? Nechtěl jsem trávit odpoledne v ložnici? V tom případě nechápe, proč nosím ten zlatý řetízek.
A takhle to bylo pořád dokola. Svým způsobem mě začala vydírat. Dárky od ní byly fajn, sám bych si ty věci asi nemohl dovolit. Ale za jakou cenu? Vydržel jsem to asi tři měsíce a pak dal Květě sbohem. Už jsem na to prostě neměl.
Autor: Nikol Kolomazníková
