Každý máme ve svém životě nějaký velký cíl. Ale napadlo vás někdy, co bude, až toho cíle dosáhnete? Nad tím se zamýšlí ve svém příběhu Marek, který si myslel, že až si své přání splní, bude šťastný. Skutečnost je ale jiná.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Marek vyrůstal se dvěma staršími bratry ve velkém domě se zahradou a dvěma psy. Když jeho bratři odešli na školu a on doma zůstal sám s rodiči, došlo mu, jak moc pro něho sourozenci znamenali.
Začal si představovat, že až najde tu pravou, bude s ní mít také minimálně tři děti, nastěhují se do velkého domu a pořídí si psa. Že pro svou rodinu udělá přesně to, co ta jeho pro něj. A tak si začal plnit svá přání.
Velká rodina
„V devatenácti jsem si našel přítelkyni. Ve dvaceti se nám narodil první syn. Někteří škodolibí lidé možná našemu vztahu nevěřili, ale po čase přišel na svět druhý syn a před dvěma lety se nám narodila dcera,“ vypráví Marek.
„Už před druhým dítětem mi bylo jasné, že v malém bytě, do kterého jsem se od rodičů odstěhoval, nebude na rodinu místo. Tak jsem s pomocí matky a otce sehnal peníze na dům.
Koupili jsme domek se zahradou, na které máme bazén, malou zahrádku, psa a dvě kočky. Naše děti rostou, já chodím do práce, po večerech a o víkendech se věnuji rodině. Je to přesně to, co jsem si přál,“ píše.
Marek tvrdí, že si žijí poměrně na vysoké noze. I když mají tři děti a jeho žena je v současné době na mateřské, on si našel dobrou práci a mohou si leccos dovolit. Částečně také proto, že mu dříve s penězi pomohli rodiče.
„Ještě mi není ani třicet, ale už jsem si splnil vše, co jsem si kdy přál. Mám velkou rodinu, a to nemluvím jen o ženě a o dětech. Vídám se s rodiči i bratry, pořádáme velké sešlosti. Mám dům se zahradou. Měl bych být šťastný,“ říká.
Jenže to tak není
Ačkoli by měl být Marek šťastný, necítí se tak. Splnil si svůj životní cíl, ale přesto se necítí úplně spokojený. Celý svůj dosavadní život totiž zasvětil snaze něčeho dosáhnout. A když to teď má, ztratil důvod, proč se snažit.
„Dělal jsem věci proto, abych dosáhl svých přání. Ale proč je dělám teď? Chodím do práce a vracím se domů, bavím se s dětmi, užívám si života ve velkém domě, se psem, kočkou, s rodinou.
Jenže kdykoli jdu ráno do práce, přemýšlím proč. Není to tak, že bych nebyl šťastný z toho, co mám. Spíš ale stále přemýšlím o tom, co nemám, potřebuji nějaký nový cíl, něco, čeho se pokusit dosáhnout.“
Podle Marka mu přátelé radí, aby si odpočinul a jenom si užíval života. To on ale nedokáže. Kdykoli jen sedí a baví se, přemýšlí, co víc by ještě mohl udělat, aby byl ještě spokojenější.
„Je to takový zvláštní pocit. Mám všechno, ale právě proto se nebavím. Kdyby mi něco scházelo, měl bych tendenci toho dosáhnout. Potřebuji zkrátka najít v životě nějaký nový cíl a smysl,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
