Lukáš je nejen můj kamarád, ale také kolega z práce. Právě tam se také protnuly naše životní cesty, když mě před šesti lety jakožto nováčka dostal ve fabrice na starost.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Hned jsme si padli do oka. Prostě jsme si sedli. Rozumíme si nejen v práci, kde se potkáváme denně, ale také mimo ni se z nás stala nerozlučná dvojka.
Jsme stejná krevní skupina
Lukáš a já jsme stejná krevní skupina. Máme úplně stejný smysl pro humor, který ostatní často nechápou, ale my si báječně notujeme.
I když je o deset let starší než já, ani jeden ten věkový rozdíl nevnímáme. Kolegové v práci o nás často vtipkují, že jsme jako dvojčata.
Myslel jsem, že ho dobře znám
Ať už v práci, nebo mimo ni trávíme s Lukášem dost času. Proto jsem si byl skoro jistý, že ho znám jako své boty a vím o něm všechno.
Návštěva v jeho bytě, kde jsem předtím byl už tolikrát, mi ale otevřela oči. Když jsem totiž otevřel jeho skříň, našel jsem tam něco, co bych do Lukáše rozhodně neřekl.
Z toho objevu jsem byl v šoku. Něco takového prostě nechcete najít ve skříni muže, se kterým se kamarádíte a kterého vaše okolí považuje skoro za vašeho bratra.
Spletl jsem si skříň, už bylo pozdě vzít to zpátky
Lukáš je už pár let rozvedený a od té doby žije sám. Vztah nechce. Jak sám vtipkuje, ženskou na nějaké to povyražení si vždycky dokáže sehnat.
Tuhle jsme byli u něho v bytě a opravovali jsme rozbitou pračku. Něco jsme popili, bylo to takové super chlapské odpoledne.
Lukáš se celý polil vodou. Zatímco ze sebe v koupelně sundával mokré oblečení, požádal mě, zda bych mu skočil do skříně pro čisté triko a tepláky.
Neměl jsem s tím problém. Zašel jsem do ložnice a otevřel první skříň, kterou jsem měl po ruce. Když jsem viděl její obsah, nezmohl jsem se na slovo. Byl jsem v šoku!
Kamarád musel kápnout božskou
V té skříni nebyly žádné chlapské tepláky, trička ani mikiny. Byla plná ženského oblečení. Šaty, topy, podprsenky, punčochy, korzety.
Na dně dokonce byly vyskládané boty na podpatku, kozačky a pantofle s peříčky! Nechápal jsem to. Když mě u skříně načapal Lukáš, zalapal po dechu.
Když viděl můj vyděšený výraz, nezbylo mu nic jiného než jít s pravdou ven. Byl to pořádný šok! Vy byste také nechtěli zjistit, že se váš dobrý kamarád převléká do ženského oblečení.
Je to asi nějaký druh úchylky, jinak si to neumím vysvětlit. Na Lukášovi bylo znát, že se stydí, že jsem to našel. Kamarádit se nepřestaneme, mám ho pořád rád jako dobrého přítele.
Ale od té chvíle, kdykoli se na něho podívám, mi v hlavě vyskočí obrázek, jak je oblečený do těch šatů. A ta představa mi není ani trochu příjemná.
Autor: Nikol Kolomazníková
