Marek měl vždy problém na ženy zapůsobit. Zajímal se totiž odmalička spíše o vyloženě mužské záležitosti a nedokázal se o ničem jiném bavit. Většina žen, které pro něho v jeho životě něco znamenaly, ho opustila právě kvůli tomu, že nedokázal svůj koníček ničím nahradit. Až na tu jednu poslední.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Jsem chlap. Nebudu se bavit tím, že s ženami řeším make-up,“ hájí se Marek. „Koupím jim kytku, vyšvihnu pár lichotek a zvládnu ustoupit a místo hororu se podívat na nějaký ten slaďák,“ dodává. „Ale zkrátka mám svoje zájmy a ty za nic na světě nevyměním.
Většina žen to podle Marka nechápala. On tak hledal takovou, která by dokázala jeho vybavení v garáži a v kůlně pochopit. Nakonec našel dokonalou ženu, která ho nejen chápe, ale jeho koníček s ním navíc sdílí.
Domov automechanika
Marek svou práci nikdy nebral jako zaměstnání. Dělat automechanika jej zkrátka baví. Ačkoli má dílnu, ve které společně s bratrem pracují, kus za městem, i jeho domov v podstatě vypadá jako dílna.
„Auta miluji a vidí to každý, kdo ke mně domů zavítá. Na vratech mám vystavené poklice a staré SPZ, hned ve vchodu do kůlny denně zakopávám o stará zimní kola, která zkrátka není kam jinam dát,“ přiznává Marek.
„Jinde jsou totiž další části aut, nářadí a vybavení, které potřebuji k práci, v garáži mám pak dvě auta a jedno, jak já říkám, poloauto, na kterém je třeba zapracovat, aby se s ním dalo někam vyjet.“
Marek přiznává, že i když má i jiné zájmy, právě auta převažují. S přáteli se vždy dříve nebo později dostane k tomu, jaký den měl v práci, jak pokračují úpravy jeho miláčků a kolik zase utratil za vybavení.
„Chápu, že to ženy moc nezajímá. Ale kdybych měl ženu a ona mi vyprávěla, jak se měla v práci, poslouchal bych ji. I kdybych tomu, co říká, nerozuměl, naslouchal bych a dal jí najevo, že se snažím její zájmy brát v potaz. Chci od žen to samé,“ hájí se.
Irena rozumí mně i autům
Na Irenu Marek narazil na seznamce. Jako jediná ho překvapila tím, že měla v zájmech také automobily. Místo pozdravu jí poslal své rozpracované auto a čekal. „Když mi odepsala, tušil jsem, že je to ta, kterou hledám,“ vypráví.
„Poslala mi na to název auta, zeptala se na několik technických parametrů a já věděl, že s ní si budu mít co říct,“ popisuje svůj objev Pavel. „Zároveň se po pár dnech ukázalo, že si rozumíme i v jiných ohledech.“
Pavel si mohl Ireně postěžovat, že mu málokdo rozumí. Ocenil její zájem o auta a ona se mu svěřila, že je jí trapné, když ví o vozidlech víc než kdejaký muž, takže je vlastně ráda, že objevila právě jeho.
„Po několika dnech jsme si domluvili schůzku u mě doma. Sympatická mladá žena mě i naživo přesvědčila o tom, že by to mezi námi mohlo jiskřit. Když jsem jí ukázal, co všechno v garáži mám, byla ohromená. V současnosti na vztahu pracujeme a je to na velmi dobré cestě,“ píše šťastný čtenář.“
Na závěr Marek dodává, že ve vztahu je třeba partnera respektovat, ať je jakýkoli. Pokud má jiné záliby, je to v pořádku, ale nesmí se vám snažit vymluvit ty vaše. V takových případech pak snaha o zázrak nemá smysl.
Autor: Šárka Cvrkalová
