Až ve třiceti letech se Marek poprvé zamiloval. Jak sám píše, do té doby měl jenom příležitostné vztahy. Co je to láska ale pocítil, až když potkal Radku. Dlouho trvalo, než ji oslovil. Ještě déle, než souhlasila s tím, že s ním půjde na kávu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Po pár schůzkách to mezi nimi začalo vypadat nadějně. Podle Marka byla Radka spíše typ, co jde na všechno pomalu. Jemu to vyhovovalo. Opravdu se mu líbila a nechtěl o ni přijít. Proto ji poprvé k sobě domů pozval až po třech měsících vídání.
Rozuměli jsme si, všechno nám klapalo. Ale moje sbírka ji vyděsila
„Několikrát jsem ji doprovázel k ní domů. Jednou mě dokonce pozvala dál, k ničemu ale nedošlo. Vždy to bylo ve vší počestnosti. Když poprvé přijala pozvání na večeři ke mně domů, měl jsem dojem, že bychom náš vztah mohli třeba posunout někam dál,“ popisuje Marek.
Radka byla už u vchodu nadšená z toho, jak má doma Marek uklizeno. Hned v druhé řadě si zamilovala psa, který ji vítal nadšeným vrtěním ocasu. „Opravdu jsem se snažil, měl jsem doma uklizeno i uvařeno. Prováděl jsem ji po bytu a jí padl pohled na zamčený trezor v chodbě. Se smíchem se ptala, jestli jsem milionář,“ říká čtenář.
„Já místo odpovědi otočil klíčem a ukázal jí sbírku, na kterou jsem pyšný. Vlastním totiž sedm střelných zbraní, se kterými chodím občas na střelnici. Nečekal jsem ale, že ji smích tak rychle přejde. Najednou jako by si vzpomněla, že má něco důležitějšího než večeři se mnou.“
Radka si zašla na toaletu, potom se vrátila do kuchyně a Markovi oznámila, že i když vypadá jídlo moc chutně, ona už musí odejít. „Prý potřebuje ještě něco zařídit. Snažil jsem se ji přemluvit, aby zůstala, ale bránit jsem jí nemohl.“
Vyhýbá se mi, ale já ji chci zpět
Marek nechápe, kde udělal chybu. Hned druhý den mu totiž Radka napsala, že ačkoli je moc fajn a klape jim to, ona nemá zájem se vídat s mužem, který se na ni usmívá, zatímco má doma v trezoru takové poklady.
„Snažil jsem se jí vysvětlit, že zbraně mám zamčené a nosím je pouze jednou za půl roku na střelnici. Že jsem na ně hrdý, je to má záliba. Nechápu, co jí na tom vadí. Upřímně nerozumím tomu, proč jsem ji tím tak vyděsil.“
Od toho dne se Radka Markovi vyhýbá. Několikrát se ji snažil přesvědčit, aby s ním zašla na večeři. Dokonce za ní byl i v práci. Ona ale tvrdí, že nemá čas a že by jim to stejně neklapalo.
„Vložil jsem do toho vztahu tolik trpělivosti, že se ještě nehodlám vzdát,“ říká čtenář. „Opravdu jsem se do ní zamiloval a musím jí dokázat, že i se zbraněmi v trezoru dokážu být romantik, který si získá její srdce. Mám strach, že to nevyjde, ale kdo nic nezkusí, nic nezíská…“
Autor: Šárka Cvrkalová
