Děti jsme měli krátce po sobě. Mladší dcera se narodila přesně v den prvních narozenin starší dcery. Žena se chtěla co nejdříve vrátit do práce, její kariéra pro ni znamenala mnoho a hned na začátku mi dala najevo, že se jí nehodlá vzdát kvůli dětem. Respektoval jsem to a zůstal s dětmi na tzv. rodičovské dovolené, zatímco se moje žena vrátila zpátky k tomu, co milovala ze všeho nejvíce – své práci.
Jestli máme mít děti, tak jedině teď
Když jsem poznal Romanu, učarovala mi na ní její cílevědomost. Ta ženská prostě věděla, co od života chce, a to se mi na ní líbilo. Po svatbě mi řekla, že jestli máme založit rodinu, uděláme to teď hned. V tu dobu to zrovna v práci nevypadalo na kariérní postup, tak žena usoudila, že je ideální doba na děti. Proto jsme holky měli tak brzo po sobě, žena se nechtěla doma u miminek zdržovat déle, než bylo nezbytně nutné.
S dětmi jsem byl doma já
Kariéra byla pro mou ženu všechno. Středobod vesmíru, daleko důležitější než její manžel nebo dvě krásné děti. Souhlasil jsem s tím, že na rodičovské budu já. Zčásti také proto, že žena na své pracovní pozici vydělávala daleko více peněz.
Manželce tak nějak vůbec nevadilo, že děti nevidí pořádně vyrůstat. Že přichází o první slova i krůčky. Měla svoji práci, která ji zaměstnávala víc než na plný úvazek. Často jsem se cítil sám, Romana nebyla věčně doma, zůstávala v práci přesčas a vracela se až pozdě večer. A mně chybělo objetí nebo pohlazení, zkrátka přítomnost blízkého člověka.
Zdroj: 123RF.COM
Objetí jsem našel jinde
Žena nechtěla ani slyšet o tom, že by z práce odešla. Nezajímalo ji, že strádám, že neplní své manželské povinnosti. Proto jsem se zařídil po svém a našel si milenku. Nebyl jsem na sebe hrdý, ale jsem muž a mám svoje potřeby. A když mi je žena odmítala dát, udělal jsem to jinak. Manželka si ničeho nevšimla a já byl najednou o něco spokojenější. Alespoň po této stránce.
Zpočátku jsem měl milenku pouze na uspokojení živočišných potřeb. Nechtěl jsem do toho tahat city, jenže srdci neporučíš. Svědomí mě ale dlouhé měsíce tížilo, nedokázal jsem se Romaně podívat do očí. Proto jsem se jednoho dne přiznal. Úplně ke všemu.
Vyhodila mě i s dětmi
Žena nevypadala překvapeně ani naštvaně. Čekal jsem, že bude brečet, křičet nebo že po mně začne házet talíře. Jenže moje žena nehnula ani brvou. Zatímco jsem se jí přiznával k nevěře, ona si upravovala make-up. Poté beze slova odešla do práce a nechala mě stát v prázdné ložnici. Toho odpoledne přišla studená sprcha. Když jsem se vrátil domů, čekaly na mě sbalené kufry.
Jenže nebyly pouze moje, žena zabalila věci i našim dcerám. Společně s nimi mě poslala k milence, kde nám dle jejích slov mělo být lépe. Vzdala se mě, vzdala se našeho manželství, a především se vzdala našich dvou dětí, které v tom byly úplně nevinně.
Autor: Nikol Kolomazníková
