V malé míře může být žárlivost v pořádku. Dokazuje lásku, v počátcích vztahu bývá roztomilá, navíc, pokud člověk nežárlí, je to nepřirozené. Jenomže nic se nesmí přehánět. Marek má bohužel se svou žárlivostí problém. Nežárlí však na muže, se kterými se jeho žena baví. Žárlí na ni samotnou.
„Miluji ji, zároveň ale v některých ohledech k ní cítím rivalitu. Je to zvláštní a já s tím nemohu vůbec nic udělat. Nechci ji ale ztratit, a tak s ní celou situaci řeším. Možná jen díky tomu jsme stále spolu,“ říká Marek.
Ona je zkrátka dokonalá ve všech směrech. Vedle ní si připadám hloupě
S manželkou žije Marek už sedm let. Vychovávají spolu tříletého syna. Postupem času si ale Marek všiml, že při sezeních s kamarády začíná být pátým kolem u vozu. A tehdy si uvědomil, že na svou ženu skutečně nebezpečně žárlí.
„Když k nám pozvu kluky z práce, nakonec to vždycky dopadne tak, že sedím v rohu, poslouchám vyprávění své manželky a chlapci se skvěle baví. Protože ona je vždycky středem pozornosti. Je vtipná, milá, hodná. A já jsem jen nepodstatný člen společnosti.“
Několikrát se dokonce stalo, že se Marek pokusil manželku ze společných aktivit vynechat. Stal se potom tím, kdo společnost vedl. Chrlil vtip za vtipem, cítil se obdivován. V přítomnosti své ženy ale ví, že je něco jinak.
O problému s ní mluvím. Chci, aby mě pochopila
Zdroj: 123RF.COM
„Základem manželství je naprostá důvěra. Já své ženě důvěřuji a chci, aby mohla věřit i ona mně,“ svěřuje se Marek. Proto své pocity manželce svěřil. „Někdy se chovám otravně. Obviním ji, že mi bere kamarády, nebo jsem na ni nepříjemný jenom proto, že se jí něco podaří, zatímco mně ne. Ale právě proto, že zná moji žárlivou stránku, tak to dokáže pochopit. Jinak by mě pravděpodobně už dávno opustila,“ myslí si Marek.
Ačkoli se snaží se svou povahou bojovat, stále se mu to nedaří. Na jednu stranu svou ženu neskonale miluje. Jenomže na tu druhou se nedovede radovat z jejího úspěchu. „Není to tak, že mně by se nedařilo. Jenom jí se daří víc. A mě to vnitřně štve,“ svěřuje se.
Markova žena je ale trpělivá, vždy ho dokáže uchlácholit a pomoci mu ze špatné nálady. „Je pravda, že každý máme své plusy a mínusy. Jsme spolu už dlouho a máme krásnou dcerku. Nebojím se, že bych o ni přišel. Za své nálady bych si ale někdy nejraději nafackoval,“ přiznává se čtenář.
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
V první řadě je nutné pochválit, že Marek je o svém problému ochoten s manželkou mluvit a snaží se ho vyřešit. Bez vzájemné důvěry a vhodné komunikace by takováto situace vypadala naprosto jinak a možná by rychle vedla ke konci partnerského vztahu.
Vyvstává hned několik otázek: Co vede Marka k tomu, že se nedokáže projevovat ve společnosti tak, jak by chtěl, i za přítomnosti manželky? Možná si připadá manželkou zastíněn, chce jí dát prostor ke komunikaci nebo si v porovnání s ní nepřipadá dostatečně vtipný a poutavý? Je tomu tak skutečně nebo je to jen Markův dojem? A nesouvisí celá záležitost s jeho vlastním sebevědomím? Chování manželky zvedá v jeho očích její hodnotu, avšak zároveň se tím zvyšuje její hodnota pro okolí. Je možné, že jeho žárlivost spočívá v tom, že si vedle manželky připadá nezajímavý a hlavou mu probíhají myšlenky a obavy, zda ho žena neopustí, když je tedy o tolik lepší než on sám.
Vzápětí je však třeba si uvědomit, že manželka s Markem stále je. Možná by tedy stálo za to, pokusit se zjistit, co manželku na Markovi přitahuje. Třeba se jedná o něco, čeho si on není vůbec vědom nebo to nepovažuje za důležité či přitažlivé. Avšak jiný člověk si může cenit odlišných věcí. I z tohoto důvodu je nutné s druhým člověkem komunikovat, a nikoliv se pouze domýšlet a ve vlastní hlavě si dělat unáhlené a katastrofální závěry. Na závěr je vhodné též zmínit, že cílem partnerského vztahu by nemělo být snažit se nad svým partnerem vyhrát a prokázat svou dominanci, ale být týmem.
Pokud si člověk sám neví rady a řeší podobou situaci, je v takovýchto chvílích vhodné sebrat odvahu a nebát se zajít poradit s psychologem či jiným odborníkem.
