Marek zpočátku příliš nechápal, proč jeho přítelkyně tak často odbíhá na toaletu. Napadlo ho, jestli nemá nějaký zdravotní problém. Když však zjistil pravý důvod, pro který se přítelkyně Radka začala zamykat v koupelně, rozhodl se situaci řešit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nejdříve jsem si myslel, že se chodí upravovat. Byla totiž posedlá svým zevnějškem. Pak jsem na to ale přišel a rozhodně jsem to nemohl nechat jen tak.
Vždycky jí záleželo na tom, jak vypadá
Moje přítelkyně je podstatně mladší než já. Dělí nás dvanáctiletý věkový rozdíl. Přesto mi nějakým způsobem padla do oka právě ona a mně nevadilo, že je o tolik let mladší.
Radce vždycky záleželo na tom, jak vypadá. Snad jako každá žena se chtěla líbit. Neustále kontrolovala svůj zevnějšek, pořád chtěla mít jistotu, že je prakticky dokonalá. Postupně jsem si na to zvykl.
Začala trávit hodně času v koupelně. Myslel jsem, že se tam upravuje
Zpočátku jsem si toho až tolik nevšímal. Nedocházelo mi, že Radka nápadně často odchází do koupelny. Myslel jsem si, že si tam chodí upravovat make-up. Dělala to nejen doma, ale třeba i v kině nebo v restauraci.
Neřešil jsem to. Radka chtěla vypadat dobře a mně lichotilo, když mi kamarádi říkali, jak krásnou ženu vedle sebe mám. Nenapadlo mě hned, že by za tím mohl být nějaký zdravotní problém. Tyhle myšlenky přišly až později.
Zeptal jsem se jí, jestli nemá nějaký problém. Tvrdila, že je všechno v pořádku
Jednou jsem se u piva svěřil kamarádovi, že Radka hodně často odbíhá do koupelny. Sdělil jsem mu svoji teorii, že je to určitě kvůli tomu, aby se ujistila, že si během jídla nerozmazala rtěnku. Kamarád mi však řekl něco, co mě zarazilo.
Vyprávěl mi o svém bratrovi, který měl zdravotní problém a po každém jídle musel jít na toaletu. Nedalo se to prý kontrolovat a stejně jako moje přítelkyně odbíhal pryč nápadně často.
Zasadil mi do hlavy brouka. Proto jsem se Radky doma zeptal, jestli nemá nějaký zdravotní problém. S úsměvem mi odpověděla, že je všechno v pořádku.
Přistihl jsem ji v koupelně při něčem odporném
Jednoho dne jsem ale přišel na to, co moje přítelkyně dělá, když se zamkne v koupelně. Přistihl jsem ji totiž při tom, jak krátce po večeři odešla na toaletu a začala zvracet!
Snažila se mi sice tvrdit, že jí jídlo pouze nesedlo, ale já si dal dvě a dvě dohromady. Ona chodila zvracet schválně, aby si udržela štíhlou postavu! Nemohl jsem tomu uvěřit. O těchto věcech sice slyšíte, ale když je zažijete na vlastní kůži, je to úplně o něčem jiném.
Radka se sesypala a přiznala se. Prý už to dělá hrozně dlouho, bojí se toho, že po jídle přibere. Ačkoli si dokázala přiznat svůj problém, moji pomoc odmítla.
Nechce se zvracení vzdát, ačkoli moc dobře ví, že je bulimička a že se ohrožuje na zdraví. Nevím, co mám dělat. Nemohu jí přece zakázat, aby si strkala prsty do krku schválně. Bojím se o její zdraví. Ubližuje si, ale pomoci nechce.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
V podobných případech se mnohdy před druhými lidmi stydíme či bojíme přiznat něco, co si myslíme, že by nás mohlo nějak ohrožovat. Možná se obáváme toho, že by nás druhý člověk začal vnímat jinak a už by nás neměl rád, a to zvláště v případech, kdy se jedná o našeho partnera. Je však potřeba si uvědomit, že ve vztahu s partnerem je nutná důvěra a komunikace.
Tím, že něco takového jako je bulimie před partnerem skrýváme, náš vztah s ním znatelně ohrožujeme. Pokud se to po nějakém čase dozví, začne se zcela přirozeně ptát sám sebe: Co ještě mi tají, když přede mnou dokázala něco takového skrývat? Můžu jí po tomhle ještě věřit? Je třeba se svým partnerem co nejotevřeněji komunikovat a bavit se i o věcech, které jsou pro nás citlivé a zranitelné. Takovýmto otevřením se před svým partnerem, můžeme náš vztah s ním navíc ještě více upevnit, neboť mu tím dáváme najevo, jak moc mu důvěřujeme a je pro nás důležitý.
O svého partnera bychom se měli být schopni opřít hlavně v těch těžkých životních momentech. A i když si Markova přítelkyně Radka nechce přiznat, že její bulimie je problémem, objektivně se o problém určitě jedná. Konkrétně o poruchy příjmu potravy. Jedná se o psychickou poruchu, se kterou je potřeba navštívit psychologa či psychiatra.
Jestliže Radka není ochotná svou situaci řešit kvůli sobě, pak je možné, aby psychologa navštívila na výzvu své rodiny či přítele, kterého celá záležitost trápí, a kterému na ní záleží a bojí se o ni. Bulimie s sebou velice často nese spoustu nebezpečí v podobě zdravotních komplikací (problémy se svaly, kostmi, srdcem, dýcháním atd.), ale i psychických problémů a může člověka i ohrozit na životě.
