Marek se nikdy příliš nesoustředil na vztahy. Chtěl se věnovat spíše práci a nelákalo ho manželství ani děti. V současné době sice žije sám, zároveň se ale musí postarat o syna, který přišel na svět tak trochu náhodou. To ale není na celé situaci to nejhorší.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„I když někdy jsem pěkný mrzout a žádná ženská by se mnou dlouho nevydržela, i kdybych si to přál, jsem ve své podstatě dobrák. Snažím se pro každého udělat maximum, zvláště pokud se mě ta situace nějak týká,“ vysvětluje Marek.
„Mám syna Davida, kterého by se většina mých přátel podle všeho zřekla. Já ale nedokážu žít s myšlenkou, že jsem svému dítěti nedal všechno, co jsem mohl. A to i přesto, že jsem si ho nikdy nepřál,“ dodává.
Může za to jedna nerozvážná noc
I když Marek nikdy netoužil po dlouhém vztahu, musel nějak naplnit své potřeby. Na seznamce si proto hledal vztahy na jednu noc. Když mu odepsala teprve osmnáctiletá dívka, nejprve se mu to příliš nezdálo.
„Po několika zprávách a jejím naléhání jsem si řekl, proč vlastně ne. Sešel jsem se s ní a strávili jsme spolu noc. Po nějaké době mi od ní ale přišla zpráva, kterou jsem opravdu nečekal,“ píše čtenář.
Dívka Markovi napsala, že je těhotná. Dlouho se prý rozmýšlela, zda mu to řekne, nebo ne, jelikož ale nemá nikoho, komu by se mohla svěřit, jakožto nadcházejícímu otci se rozhodla napsat jemu.
„Vůbec jsem netušil, co mám dělat. Nevěděl jsem, jestli mě třeba nechce jen vydírat, jestli náhodou není celé to těhotenství jen vymyšlené. Jenže to spíše znělo jako zoufalé volání o pomoc někoho, kdo se neumí postarat ani sám o sebe, natož o dítě.
Tak jsem se s ní sešel. Řekla mi, že po mně vlastně nic nechce, že jen nevěděla, jak se v takové chvíli zachovat. Dítě si chtěla nechat, protože potrat byl proti jejímu přesvědčení. Netušila ale vůbec nic o průběhu těhotenství, nevěděla, k jakým doktorům zajít a co všechno řešit.“
Rozhodl jsem se jí pomoci
Marek nechtěl dítě řešit. Nechtěl do svého života zahrnovat další osoby. Dívka sama po něm nic nechtěla, vlastně mu sdělila, že je otcem, protože neměla tušení, co dělat. Marek ale nemohl spát, a proto celou noc strávil u počítače.
„Druhý den jsem se s ní sešel a dal jsem jí celý stoh vytištěných papírů o tom, jak se připravit na dítě. Taky jsem do obálky mezi ně vložil pár tisícovek. Věděl jsem, že nemá rodiče a bydlí u kamarádky, takže se jí budou hodit.
Myslel jsem si, že tou jednorázovou pomocí ze sebe dostanu tíhu povinností. Že mě svědomí přestane tak užírat. Ale když jsem přišel domů, uvědomil jsem si, že jenom čekám, až se mi dívka ozve.“
A tak Marek pomáhal nadcházející mamince se vším, jako kdyby byl její partner. I když k ní necítil žádnou lásku, cítil k ní zodpovědnost. „Kdykoli řekla nějaký nesmysl, říkal jsem si, že nedokáže vychovávat dítě. Sama je dítě.“
Nakonec se Markovi narodil syn. Dnes se s ním vídá zhruba jednou za půl roku, pravidelně ale posílá peníze a jeho matku kontroluje, zda všechno zvládá. „Nehodlám se stát plnohodnotným členem rodiny. Ale nemohu to dítě, a vlastně ani to druhé dítě, nechat samotné,“ píše závěrem. „Na to jsem až moc velký dobrák.“
Autor: Šárka Cvrkalová
