Dostáváme od vás mnoho zajímavých příběhů. Některé jsou smutné, jiné vyvolávají úsměv na tváři. Pak jsou tu ale příběhy, při jejichž čtení (nejen) nás mrazí!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Jedním takovým příběhem je i ten, s nímž se nám svěřil Marek. Je to příběh týkající se jeho rodiny, o kterém se mezi příbuznými povídá už roky.
Nikdy na nikoho neštěkal
Když byl Marek malé dítě, měli doma psa Huberta. Byl to velký miláček a mazlík, který nikdy na nikoho neštěkal.
„Hubert byl černý labrador, který s námi byl už od chvíle, co jsem byl mimino,“ vypráví Marek. „Co si pamatuji, tak na nikoho neštěkal. Až jednoho dne, kdy nás jeho hlasitý štěkot vystrašil,“ pokračuje.
„Zrovna jsme večeřeli, když Hubert začal v dětském pokoji strašně štěkat,“ píše. Když se šla rodina podívat, co psa rozrušilo, nikdo nikoho neviděl. Jen Markova mladší sestra se prý usmívala a hleděla do rohu pokoje.
Slýchával jsem, jak si povídá
Marek ve svém e-mailu napsal také to, že častokrát slyšel svoji mladší sestru Josefku, jak si s někým povídá. „Říkal jsem to rodičům, ale podle nich si prostě jen hrála,“ vysvětluje.
Josefka je o čtyři roky mladší a povídání si pro sebe samu její rodiče brali jako hru malého dítěte. Marek se přiznal, že sestru několikrát pozoroval a nemyslel si, že mluví sama pro sebe. Prý si povídala s někým, koho ale Marek neviděl.
„Jednou jsem to nevydržel a sestry se zeptal, s kým si to povídá,“ pokračuje. „Odpověděla mi, že si za ní chodí hrát holčička s dlouhými copánky v krajkových šatičkách,“ píše. Marek to nechápal, a když to prozradil rodičům, nevěřili mu.
Svěřil jsem se babičce
Marek zavzpomínal, že tehdy rodiče nechtěli řešit, co mu jeho sestra přiznala. Podle nich měla jen bujnou fantazii.
„Řekl jsem to jednoho odpoledne babičce, ačkoli jsem měl strach, že mi jako moji rodiče nebude věřit,“ píše Marek. „Babiččina reakce mě ale zaskočila.“
Když Marek babičce vyprávěl o nějaké holčičce s černými dlouhými vlásky, kterou jeho sestra vidí, ale on ne, babička se rozplakala.
Děsivé tajemství naší rodiny
Babička svému vnukovi svěřila tajemství. Měla sestru, jmenovala se Agáta a měla přesně takové dlouhé havraní vlasy. Zemřela, když jí bylo pět let. V rodině se o tom nemluvilo.
„Bylo mi skoro devět, když mi tohle svěřila. Chápal jsem to a byl z toho vyděšený,“ netají se Marek. „Opravdu si za mojí sestrou chodívala hrát babiččina zesnulá sestra? Bylo to strašidelné!“
Ještě několikrát slyšel svoji sestru, jak si v pokojíčku s někým povídá. Údajně holčičku přestala vídat, když oslavila páté narozeniny. Tehdy na ni zapomněla, ale její bratr ne. I přesto Marka mrazí, kdykoli si vzpomene na dětská léta a přízrak, na který si pamatuje jen on.
Autor: Nikol Kolomazníková
