Některá manželství zkrátka příliš dlouho nevydrží. Marek s Adélou byli svoji pouze půl roku, než to mezi nimi začalo být napjaté. Naštěstí oba vzali rozum do hrsti a rozhodli se rozvést se v dobrém.
„Oba jsme viděli, že spolu šťastní nebudeme. Před svatbou jsme spolu žili sedm let, ale bylo to složité. Já byl hodně v zahraničí, často třeba i půl roku v kuse,“ říká Marek. To byl pravděpodobně také důvod, proč vztah nakonec zkrachoval.
Nikdy nám to příliš neklapalo
Marek pracoval jako delegát pro jednu cestovní kancelář. „S Adélou jsem začal bydlet poté, co otěhotněla. Mám ji rád a dnes mě mrzí, že jsem s ní netrávil víc času,“ říká. Jeho život fungoval tak, že býval i několik měsíců mimo republiku, domů se vracel vždy jen na nějaký čas. „Vlastně jsem si Adélu vzal vůli dítěti. Miloval jsem ji, to ano, ale spíše na dálku. Chyběla mi, když jsem byl pryč. Ale když jsem byl doma, nerozuměli jsme si.“
Když Marek skončil s prací delegáta, malé Adélce bylo devět let. „Skončil jsem s prací proto, že jsem se konečně odhodlal si Adélu vzít a myslel jsem, že bych měl být doma pro rodinu,“ popisuje situaci Marek. Jenomže brzy on i Adéla zjistili, že dřívější vztah jim vyhovoval víc.
Zdroj: 123RF.COM
„Nerozuměli jsme si. Byl jsem najednou někdo, kdo nemá co vyprávět. Kdo doma jenom překáží. A jelikož jsem měl Adélu doma každý den, nechyběla mi, dokonce jsem jí začínal mít dost. A tak jsme se rozhodli, že se po půl roce od svatby rozvedeme.“
Dcera nesla rozvod těžce
Tehdy desetiletá dcera nesla rozvod velmi špatně. Začala vinit otce. „Chápal jsem to. Byl jsem vždy dlouho pryč. Když jsem se vrátil, přivezl jsem jí dárky a byl jsem na maminku hodný. Ale od té doby, co jsem byl jenom doma, hádali jsme se a vypadalo to, že já jsem ten, kdo všechno kazí. Rozhodl jsem se proto přenechat dceru v péči Adéle s tím, že ji budu vídat.“
Marek vyzvedával Adélku ze školy, chodil s ní na hřiště, občas ji navštívil a dal si s ní i exmanželkou oběd či večeři. „Vídal jsem ji jednou za týden, někdy ani to ne. Stal jsem se pro ni opět vzácným. Když jsem jí ale po třech letech oznámil, že jsem si našel někoho jiného, její reakce mě ochromila.“
Odmítla přijít na svatbu
Marek se brzy po rozvodu seznámil s novou ženou. Adélce o ní ale dlouho nic neřekl. Nevěděl, jak by dítěti takovou věc vysvětlil. „Bylo jí třináct, když jsem se odhodlal ji říci, že se budu znovu ženit,“ říká.
Zdroj: 123RF.COM
Zatímco Markova exmanželka neměla s jeho novou známostí žádný problém, dokonce mu slíbila, že přijde na svatbu, Adélka ztratila k otci poslední zbytky pout, která k němu měla. „Adéla mi oznámila, že na svatbu přijde sama, naše dcera se prý rozhodla, že už mě nechce vidět,“ říká Marek.
Dnes je Adélce patnáct let. Od doby, co jí Marek oznámil, že má novou ženu, se s ním odmítá bavit. „Je to sice ještě dítě, ale mnohé už chápe. Ublížil jsem jí, je mi to líto a rád bych to napravil. Nemohu ji ale rozhodně nutit, aby se se mnou vídala.“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Jedná se poměrně komplikovanou záležitost. V některých situacích může člověk udělat své maximum, a přesto to nelze změnit. Bohužel v tomto případě je zapotřebí i ochota z druhé strany od dcery. Někdy je vhodné nepropadat panice, nepřestat se snažit a ve svém snažení o komunikaci a kontakt vytrvat. Pokusit se dceři vysvětlit, jak se věci mají, ujistit ji ve svých citech k ní, a že svého otce neztrácí. Dcera může totiž mít pocit, že její rodina definitivně končí a možná i ztrácí naději, že se k sobě rodiče někdy vrátí.
Je nutné vzít v potaz i věk dcery. Nyní je v pubertě, kdy je člověk do značné míry ovlivněn hormony, hledá pocit vlastní identity, setkává se s mnoha novými situacemi a problémy a je vystaven spoustě tlakům z okolí nejen v podobě příkazů, zákazů a pravidel. Je tedy možné, že dcera otcovo snažení ocení až po nějaké době, která se může pohybovat až v řádu dlouhých let. Je tedy na každém člověku, aby zvážil, jak se k takovéto situaci postavit.
Nikdy však nelze zaručit, že se situace změní, a tak je třeba zmínit i méně šťastnou variantu, a to, že nezbyde než se vyrovnat s tím, že dcera svého otce již nebude chtít vídat. Nezbyde než připustit si realitu situace, uznat, že jsme udělali maximum pro to, aby se situace změnila a dokázat čelit budoucnosti. Každý člověk potřebuje jinou míru času a má jiné způsoby, jak se s takovou situací vyrovnává. Oporu lze najít například ve svém okolí a vztazích s blízkými lidmi nebo v nalezení nových životních hodnot a cílů.
Pokud cítíte, že je pro vás situace nesnesitelná a nevíte jak dál, vyplatí se zajít se poradit s psychologem nebo jiným odborníkem.
