Jsem šťastně ženatý muž a už patnáct let jsem se neprobouzel nikde jinde než vedle své manželky. Na to ráno nezapomenu a doufám, že se mi to už nikdy nestane.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nabídka, která se neodmítá
„Když mi Jarda zavolal, že se musíme po delší době vidět, nečekal jsem, o co jde. Byli jsme vždycky hodně dobří kamarádi, ale od té doby, co se odstěhoval z města, jsme se vídali už jen párkrát do roka.“
Markovi zavolal jeho dlouholetý kamarád s tím, že pro něj má důležitou novinku a musí se spolu co nejdříve vidět. „Samozřejmě jsem souhlasil, byl jsem zvědavý, o co jde.“
„S Jardou jsme se sešli hned další víkend. Oznámil mi skvělou zprávu. S nadšením mi řekl, že se bude ženit. To ale nebylo všechno.
Požádal mě, jako svého dobrého kamaráda, zda bych mu šel za svědka,“ uvedl Marek s tím, že takovou nabídku bez váhání přijal. „Ještě nikdy jsem nikomu za svědka nešel,“ smál se.
Měla to být nevinná rozlučka
Dva týdny před svatbou se konala tradiční rozlučka se svobodou, kde Marek, jako jeden z nejdůležitějších svatebčanů, samozřejmě nesměl chybět.
„Já nejsem žádný pařmen, párkrát do měsíce si zajdu na pivo, ale spíš jen tak, abych se nenudil doma s manželkou. Jardovi kamarádi ale vymysleli něco, co jsem teda nečekal.“
Jardu se jeho kamarádi rozhodli ten večer pořádně pobavit, a tak pronajatou limuzínou objížděli různé bary. Nikde se nezdrželi déle než hodinu, to bylo jejich pravidlo.
„Poslední, co si pamatuji, bylo, když jsem Jardovi podával pětistovku, kterou pak strkal za kalhotky jedné číšnici, která byla nahoře bez.“
Od té doby už Marek neví, co se dělo dál. Další informace slyšel jen z vyprávění. Každopádně tentokrát se neprobudil vedle manželky.
Na svatbě se budu rozhodně krotit
„Když jsem ráno otevřel oči, nestačil jsem se divit. Trvalo mi dvě minuty, než jsem si vůbec uvědomil, co se děje. K mému zděšení jsem ležel úplně nahý v cizí posteli,“ uvedl.
V té chvíli se Markovi honily hlavou nejrůznější černé scénáře, co se asi tak mohlo včerejší noc stát. Vzhledem k jeho poslední vzpomínce se obával, že leží v posteli u nějaké jiné ženy.
„Asi po pěti minutách jsem si ale mohl aspoň trochu oddechnout. Z koupelny vyšel s kartáčkem na zuby v puse jeden z účastníků rozlučky a ukazoval rukou na ještě neotevřené pivo na nočním stolku.“ Marek prý s díky a bolavou hlavou odmítl.
Zároveň byl ale rád, že to dopadlo jen přespáním u známého, a doma si pak s klidem nechal vynadat od manželky.
Autor: René Podhrázský
