Marek pochází z velké rodiny. Má celkem čtyři bratry a uvědomuje si, že jeho rodiče, zejména matka, si s nimi užili své. Přesto i on toužil po dětech a u dvou rozhodně nezůstal. Díky jeho tolerantní manželce přivedli na svět celkem tři chlapce. Nejmladší Šimon právě vstupuje do puberty. O to více radosti si s ním rodiče užijí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Starší kluci byli parťáci
„Naše dvě starší děti vyrůstaly spolu,“ začíná své vyprávění Marek. „Kluci od sebe byli jen dva roky a celý život fungovali jako nejlepší kamarádi. Samozřejmě, že se i rvali, ale mohli se na sebe spolehnout,“ vzpomíná s úsměvem Marek na léta dávno minulá.
Nejmladšího však rozmazlili. Šimon je o jedenáct let mladší než prostřední z bratrů a vyrůstal v podstatě jako jedináček. To se na něm dost podepsalo.
„Dovolili jsme mu všechno. Dostal, co chtěl, a nikdy se nemusel o nic dělit,“ konstatuje Marek. Možná i to je příčinou toho, proč se Šimon na prahu puberty chová více a více bezohledně ke svému okolí.
Nejlepší kamarád
Protože Šimon neměl bratra, který by odpovídal jeho věku, našel si kamaráda, který na tom byl podobně. Vymýšleli spolu klukoviny a pouštěli se do průzkumu okolí.
„S detektorem kovů přišel právě jeho kamarád,“ doplňuje Marek. „Šimona by si to nenapadlo, ale když ho rodiče koupili Pavlovi, musel ho mít také.“
Naštěstí Šimon nebyl v tomto ohledu náročný a stačil mu detektor střední třídy s dohledávačkou prakticky za pár korun. O to horší však jeho následné počínání mělo následky.
„Stěžoval si, že je málo citlivý,“ kroutí hlavou Marek, „za kapesné si koupil novou cívku, prý citlivější, a okamžitě ji chtěl vyzkoušet.“
Poradil si i bez táty
Když přišla nová citlivější cívka na detektor, chtěl ji Šimon okamžitě vyzkoušet. Obvykle přemluvili jednoho z rodičů, aby je odvezl na zajímavou lokalitu, kde měli šanci najít zajímavé artefakty.
Toho dne odpoledne musel ale Marek být v práci, čas neměla ani jeho žena a Pavlovi rodiče se také netvářili nadšeně. Proto si kluci poradili sami.
„Když jsem přišel domů, myslel jsem, že se mi to zdá. Celá příjezdová cesta byla rozkopaná. V jedné díře jsem s autem málem zůstal. Bylo mi hned jasné, co se stalo.“
Doma seděl spokojený Šimon a hned po příjezdu se otci chlubil, co našel jen kousek od domu. „Vyštěkl jsem na něj,“ přiznává Marek. „Ať to jde okamžitě zaházet.“
Bylo už ale pozdě. Z práce začali přijíždět i sousedi a jejich reakce mluvila za vše. „Usoudil jsem, že bude lepší, když se tam nebudeme zbytečně ukazovat,“ vysvětluje Marek, který však přesto trne, co se stane, jestli sousedé zjistí, kdo za to může.
„Budou nás opravdu nenávidět,“ konstatuje. „A vůbec bych se nedivil, kdyby nám také něco vyvedli,“ uzavírá.
Autor: Kamila Mertlová
