Člověk se jen těžko může zavděčit všem. Svědčí o tom i příběh, se kterým se nám svěřil Marek z jižních Čech. Ten se snažil spravedlivě rozdělit majetek mezi své dvě děti. Jenže nakonec se syn s dcerou spikli proti němu a jemu zbyly jen oči pro pláč.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Žena mi zemřela už dávno. Mám rodinný domek, chalupu, auto, všechno, co si mohu přát. Chtěl jsem jenom, aby měly mé dospělé děti jistotu, že až tu nebudu, budou zabezpečeny. Jenže jsem to nezvládl,“ vypráví Marek.
Chtěl jsem je podělit rovným dílem, syn ale přišel s prosbou
„Vždycky jsem měl za to, že přepíšu dům na oba. Polovinu na syna a polovinu na dceru. Se zbytkem majetku jsem si hlavu nelámal. Syn ale přišel s žádostí, jestli bych nové auto, které jsem si koupil, nenapsal rovnou na něho,“ říká Marek.
„Staré auto jsem se prodávat nechystal a syn chtěl mít pouze jistotu, že kdyby se mi něco stalo, bude to nové napsané na něho. Jeho žádost mě zaskočila už z toho důvodu, že tak starý ještě nejsem, ale rozhodl jsem se mu vyhovět. Auto tak je v mé garáži, ale je na jeho jméno.“
Marek požádal syna, aby o tom sestře neříkal. Nechtěl zbytečně rozdmýchávat spory. Jenomže ona se to i tak dozvěděla a začala zuřit.
„Řekla mi, že když rozdávám majetek, mohl bych myslet i na ní. Marně jsem jí vysvětloval, jak se situace má.“
Přepsal jsem na ní chatu. Syn mi řekl, že jsem se zbláznil, dcera mě označila za podlézavého blázna
Aby si Marek udobřil dceru, rozhodl se pomocí darovací smlouvy na ni přepsat chatu.
„Když bylo vše hotové, oznámil jsem jí, co jsem udělal. Myslel jsem, že jí tím udělám radost. Stal se ale přesný opak,“ svěřuje se čtenář.
Dceru mu řekla, že o chatu nikdy nestála. Že rozhodně nehodlá přijímat jeho milodary poté, co provedl.
Když se navíc o všem dozvěděl syn, protestoval, že má chata daleko větší hodnotu než nějaké auto, které navíc ani nemá v plánu zatím používat.
„S dětmi jsem se pohádal. Jejich jednání se mi nelíbilo, protože oběma jsem se snažil dát to, co si přáli a zasloužili. Jediné, co jsem z toho získal já, bylo označení podlézavý blázen,“ svěřuje se Marek.
Jak to bude do budoucna, netuší. Auto používá dál, syn s ním od té doby nepromluvil. Chata je sice ve vlastnictví dcery, ta ale z hrdosti ani neotevře její dveře.
„Jednou jim chci nechat dům. Ale bojím se toho, co se stane, až ho na ně budu přepisovat…“
Autor: Šárka Cvrkalová
