S bratrem jsme si vždycky byli blízcí. Jakožto ten starší jsem cítil povinnost svého mladšího brášku chránit a také jsem se o to celý život snažil. Jenže pak se začal ubírat špatným směrem a já od něho musel dát ruce pryč.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když teď bratra potkám nebo na něho někde narazím, hrozně se za něho stydím. Pohled na něj mě zároveň nutí jej litovat. Cítit takovou bezmoc bych nikomu z vás nepřál.
Vždycky jsem ho chránil
Marek byl z bratrů ten starší, a tím pádem se od něho očekávalo, že bude svého o deset let mladšího bratra Romana chránit. Skutečně se tak dělo a Marek nad svým sourozencem držel ochrannou ruku.
„Nejen když jsme byli ještě děti, ale i mnohem později jsem dával pozor, kam se ubírá bratrův život,“ vysvětluje Marek v e-mailu, který nám poslal. Vzápětí dodává, že se vždy snažil bratra chránit a držet dál od lidí, kteří by mu mohli nějakým způsobem ublížit.
Měl svoji hlavu
Bratři toho sice měli hodně společného, pokud ale šlo o jejich povahy, byli doslova jako nebe a dudy. Marek byl pokornější a zdálo se, že i rozumnější. Váhavý, všechno si dobře rozmýšlel. Naopak Roman byl tvrdohlavý, mnohdy zbrklý a nad věcmi, které mu přicházely do života, nikdy nijak zvlášť dlouho nedumal.
„Bratr měl svoji hlavu, projevovalo se to od puberty až do dospělosti,“ popisuje Marek svého mladšího sourozence.
Když Roman přišel s nápadem vlastního podnikání, Marek se ho snažil varovat. I zde ale zavládla Romanova povaha. Šel do toho na vlastní triko, ačkoli Marek nebyl jediný, kdo se ho snažil vrátit nohama zase zpátky na zem.
O všechno přišel a pomoc odmítal
„Nepřál jsem bratrovi nic špatného,“ přiznává Marek, „přesto mě moc nezaskočilo, když mu jeho slavné podnikání nevyšlo a on o všechno přišel,“ dodává. Romanovi tak nezbylo vůbec nic kromě obrovských dluhů.
Odmítal si však nechat pomoci. Problémy se na sebe začaly kupit, Markův bratr šel z maléru do maléru. Dopadlo to tak, že přišel o střechu nad hlavou, se všemi se rozhádal a zůstal úplně sám. Nyní je z něho bezdomovec.
Stydím se za něho a zároveň cítím bezmoc
Marek se netají tím, že se za svého mladšího bratra stydí. Jen málokdo by v jejich městě nevěděl, kdo je onen bezdomovec a ke které rodině patří. Markovi je z toho smutno.
„Moc se s námi nestýká, spíše na něho vždycky náhodou narazím,“ vysvětluje. „Když ho vidím vybírat popelnice nebo sedět s jeho přáteli, stydím se za něho a zároveň je mi ho moc líto,“ pokračuje.
Roman si ale odmítá nechat pomoci. Marek neví, jak by bratra z této situace dostal. Cítí se ve slepé uličce.
Autor: Nikol Kolomazníková
