Vždycky jsem si myslel, že jsem svého jediného syna vychoval dobře. Poté, jak se s jeho ženou zachovali k mému vnukovi, jsem byl ale nucen sám o sobě a své výchově zapochybovat. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že můj syn bude schopen vyhodit vlastní dítě na ulici.
Puberta s ním třískala ze strany na stranu
S manželkou máme jediného syna, který byl pro nás odjakživa velkou pýchou. Dobře se učil a dělal nám jen samou radost. Báječně jsme si rozuměli i s jeho ženou Kamilou, kterou si před 20 lety vzal. Tvořili skvělý pár a já byl přesvědčený, že jednoho dne budou ukázkovými rodiči.
Před 17 lety přivedla snacha na svět našeho prvního vnuka. Ani si neumíte představit tu radost, kterou jsme jako novopečený dědeček s babičkou s mojí ženou prožívali. Vnuk rostl, ale puberta na něho přišla velmi brzy. Už ve 14 letech s ním třískala ze strany na stranu a vnuk Radek se pro své rodiče stával nezvladatelným.
Začal se stýkat se špatnými lidmi
Mně osobně přijde, že dnešní děti všechno berou až moc hopem. Jako by se snad snažily být co nejdříve dospělé, neuvědomují si, že vlastně není kam spěchat. I můj vnuk byl takový, bohužel se chytil špatné party, která na něho neměla zrovna dobrý vliv. Když jsem se dozvěděl, že se svými kumpány zkouší cigarety a že se nebrání ani alkoholu, velmi mě to zaskočilo a zároveň zklamalo. Takové chování bych od svého vnuka nečekal.
Situace se bohužel zhoršovala, přestal chodit do školy, několikrát se dokonce stalo, že nepřišel domů a spal bůhvíkde. Situace dosáhla svého vrcholu v okamžiku, kdy rodičům bez dovolení začal brát peníze.
Nebyla s ním domluva a syn nad ním zlomil hůl
Několikrát jsem byl svědkem toho, jak se syn snažil vnukovi domluvit. Bohužel s ním ale nebyla řeč, Radek měl svoji hlavu a jako praštěný puberťák si myslel, že snědl všechnu moudrost světa. Synovi i jeho ženě s ním brzy došla trpělivost, jednoduše nad ním zlomili hůl. V podstatě si ho přestali všímat a neřešili, jak se v té době ještě neplnoletý syn vlastně chová, kde tráví svůj čas nebo kde spí, když tři dny nepřijde domů. Chápal jsem je, dobře jsem si uvědomoval, že to s vnukem není jednoduché. Velmi mě ale zklamali tím, když mu jednoho dne sbalili jeho věci a vyhodili ho na ulici.
Vnuka jsem postavil na nohy
Bylo to zrovna v době, kdy měl vnuk vážnější problémy s drogami. Jeho rodiče s ním nechtěli mít nic společného, nepřáli si mít doma drogově závislého puberťáka. Já si ale nedovedl představit, že můj jediný vnuk spí někde na lavičkách. Proto jsem se rozhodl, že mu nabídnu pomocnou ruku a dám mu zázemí, o které ho vlastní rodiče připravili.
Upřímně přiznávám, že následující měsíce rozhodně nebyly procházka růžovým sadem. Dostat vnuka z drogové závislosti ani trochu nebylo jednoduché. S manželkou jsme často museli přetrpět jeho abstinenční stavy, ve kterých se choval mnohdy až agresivně. Po půl roce konečně začalo svítat na lepší časy a vnuk se postupně dostával z nejhoršího. Dnes je to rok a půl od chvíle, kdy ho jeho vlastní rodiče připravili o střechu nad hlavou a kdy jsem se ho ujal já a moje žena. Na vnukovi byste nepoznali, že měl temné období. V dnešní době je to zodpovědný mladý muž, na kterého jsem i přes jeho minulost právem pyšný.
Autor: Nikol Kolomazníková
