Celý svůj život jsem zasvětil práci. Už po škole jsem začal pracovat jako stavební dělník, což není ani trochu jednoduchá práce. Ono se to možná nezdá, ale lidé pracující v tomto oboru se opravdu hodně nadřou. Já v práci strávil mnoho času. Jedním z důvodů, proč jsem si často brával přesčasy a pracoval více, než jsem musel, byla snaha zajistit svoji rodinu. Chtěl jsem manželce a svým dcerám dopřát ten nejlepší život.
Stal jsem se otrokem své práce
Jako mladý a svobodný hoch jsem se do práce vrhal po hlavě. Do stavařiny jsem se pustil hned po škole, takže nebylo divu, že když jsem poprvé přičichl k výplatě, zalíbila se mi představa toho, že si budu moci dopřát vše, co jsem chtěl. Ne nadarmo se ale říká, že se nevyplatí přepálit start. Já ale na taková moudra v mladém věku příliš nedbal, proto jsem dřel a dřel, dokud jsem únavou nepadal na pusu.
Když jsem měl rodinu, chtěl jsem jí dopřát to nejlepší
Svoji práci jsem neopustil ani tehdy, kdy jsem již měl ženu a dvě krásné děti. Tehdy se stalo mým cílem, aby moje rodina měla naprosto vše. Když byly dcery starší, manželka si sice našla práci, jakožto žena však byla finančně podhodnocena. S mojí výplatou se ta její rozhodně nedala srovnávat. O to více jsem musel dřít já, aby moje rodina nemusela živořit a žít, jak se říká, od výplaty k výplatě. Měl jsem přeci nějakou svoji hrdost, nemohl jsem dopustit, aby moje dcery nemohly jezdit na školní výlety nebo si koupit to, po čem zrovna toužily.
Nemohl jsem se dočkat důchodu
Roky tvrdé dřiny se na mně začaly výrazně podepisovat. Byl jsem stále unavenější, což se ale v mém pokročilém věku dalo očekávat. Když mi zbývalo jen několik let do důchodu, nemohl jsem se toho okamžiku dočkat. Svoji práci jsem i za ty dlouhé roky stále miloval, stále více jsem ale na sobě pozoroval, že už to přestávám zvládat.
Stal jsem se dědečkem na plný úvazek
Celý život jsem žil pouze svojí prací, která byla tou druhou nejdůležitější věcí hned po mé rodině. Nyní se ale karty obrátily. Začal jsem více času trávit se svojí rodinou. Mé dvě dcery během let přivedly na svět krásná vnoučátka, stal jsem se proto pětinásobným dědečkem.
V současné době o sobě hrdě prohlašuji, že jsem dědečkem na plný úvazek. Svoji práci jsem sice miloval, ale až nyní po boku svých vnoučat si život konečně naplno užívám. S vnoučaty trávím veškerý volný čas. Jsem svým dcerám po ruce i tehdy, když některé z dětí onemocní a jedna nebo druhá si nemohou vzít volno v práci, zatímco dítko nemůže do školy či do školky. Můj život dostal úplně nový smysl a já si ho užívám plnými doušky.
Autor: Nikol Kolomazníková
