Moje žena s mojí matkou nikdy nijak zvlášť nevycházela. Každá z nich byla úplně jiné povahy a zastávaly i odlišné názory. Ačkoli se máma snažila, moje žena ji zkrátka neměla v lásce. Dobrého slova pro ni nenašla a vzájemné návštěvy považovala za procházku peklem.
Vždycky proti ní něco měla
Matka je v životě každého muže důležitou osobou. Kdo tvrdí, že to tak není, jednoduše lže. Možná budu mluvit jen sám za sebe, ale pro mě bylo hodně důležité, aby si moje žena a moje matka vzájemně sedly. Když jsem se seznámil s Anežkou, tajně jsem doufal, že si s mámou budou rozumět. A máma se opravdu snažila, dokonce se netajila tím, že se jí Anežka už od začátku moc líbila. Anežka ale byla opačného názoru. Už od chvíle, kdy jsem ji s matkou poprvé seznámil, proti ní vždycky něco měla.
Zdroj: 123RF.COM
Tehdy jsem byl příliš zaslepený láskou na to, abych dokázal pochopit, že Anežka moji matku nikdy mít ráda nebude. Jenže já ji miloval natolik, že jsem přivíral oči nad ošklivými slovy, která pro matku nacházela.
Navštěvovat jsem ji mohl jen zřídkakdy
Po svatbě Anežka začala rozhodovat o tom, kdy a jak budu svoji vlastní matku vídat. Ona sama k ní jezdit nechtěla vůbec, přetrpěla to jen párkrát do roka. Nenutil jsem ji, ale mámu jsem samozřejmě vídat chtěl. Anežce se ale nelíbilo, že bych měl plýtvat časem na návštěvu matky, proto rozhodovala o tom, kdy za ní pojedu a kdy ne. Nakonec jsem mohl mámu navštěvovat jen velmi málo, což mi zpočátku hodně vadilo, ale postupem času jsem si na to tak nějak zvykl. Přijmout Anežčino rozhodnutí bylo totiž daleko jednodušší než se s ní hádat.
Máma onemocněla a potřebovala pomoc
Zdroj: 123RF.COM
Před necelým rokem mámě zjistili rakovinu. Ta zpráva mě samozřejmě hluboce zasáhla. Máma absolvovala operaci a podstoupila i léčbu, která se při tomto onemocnění běžně podstupuje. Bohužel ale patří k té skupině lidí, kteří ozařování a chemoterapii snáší velmi špatně. Její stav se začal zhoršovat a máma potřebovala pomoc. Nebyla schopná se o sebe postarat sama a bylo zapotřebí, aby si ji někdo z rodiny vzal k sobě a postaral se o ni.
Tehdy došlo na lámání chleba. Mám dva sourozence, oba dva mají svoje rodiny. Žijeme každý na jiné straně republiky. K mámě jsem to měl nejblíže já, proto jsem se rozhodl, že si ji vezmu k sobě, a sourozenci s tím souhlasili. Kdo nesouhlasil, byla samozřejmě moje manželka.
Donutila mě, abych se k vlastní mámě otočil zády
Anežka o mém nápadu nechtěla ani slyšet. Já už mámě slíbil, že pro ni v našem domě najdeme prázdnou místnost, ve které bude moci být, a že ji tak budu mít pod dohledem. Na mámě bylo vidět, že je mi neskutečně vděčná.
Pak nastal zlom. Jen několik dní před stěhováním máminých věcí k nám mě Anežka postavila před hotovou věc: jestli k nám domů svoji matku skutečně nastěhuji, okamžitě podá žádost o rozvod a obere mě o polovinu majetku. Vyhrožovala i tím, že mi ve městě zkazí pověst. Svým chováním mě donutila, abych se k vlastní mámě otočil zády. Ta se nakonec nastěhovala ke staršímu bratrovi, který žije na opačné straně republiky. Ačkoli se má teď o mámu kdo postarat, nejsem si jistý, jestli mi to vůbec někdy dokáže odpustit.
Marián, Středočeský kraj
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Bylo by dobré zjistit, co vězí za Anežčiným postojem k matce. Je možné, že za jejím postojem se skrývají stejné důvody či příčiny jako za jejím zlomyslným a ultimativním jednáním. Je to žárlivost, obavy, trauma z minulosti, vlastní pocit nejistoty či něco jiného?
Je důležité se tomuto tématu věnovat a identifikovat co za takovým chováním je, neboť je možné, že v budoucnosti se takové chování či jednání opět projeví, a to možná přímo ve vztahu mezi partnery. Pokud není možné tento problém rozklíčovat prostřednictvím komunikace mezi partnery, může v tomto ohledu být velmi přínosná konzultace s psychologem.
