Je jen málo věcí, ze kterých má Marie podle svých slov hrůzu. Patří k nim především myši, pavouci a hadi. Její rodina o fóbiích ví, a proto by čtenářku nikdy nenapadlo, že by se někdo blízký doma některé z těchto zvířat pokoušel chovat. A to navíc tajně.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Máme několikagenerační byt. Můj syn se nedávno rozešel s přítelkyní, žije teď sám. Má pokoj a vlastní koupelnu v patře, zatímco my s manželem máme místnosti dole. Občas se ale stane, že můj muž tráví v koupelně věčnost, a já proto navštívím tu synovu,“ popisuje Marie.
„Do pokoje mu samozřejmě nelezu, občas jsem sice nakoukla, abych ho zavolala na rodinou večeři nebo se ho na něco zeptala, nikdy by mě ale ani nenapadlo, že za dveřmi má malé skleněné terárium s takovou potvorou.“
Když jsem ho spatřila v koupelně, začala jsem ječet
Ten den si Marie chtěla dát vanu. Jelikož koupelna v přízemí má jen sprchu, požádala syna, zda by mohla na nějakou chvíli zabrat jeho koupelnu. Ten souhlasil, netušil ale, že do pěti minut zažije drama.
„Vešla jsem do koupelny, svlékla se a chtěla jsem vlézt do vany. Jenže v tu chvíli jsem si vedle záchodu všimla obrovského pavouka. Nejprve jsem si myslela, že je to jen nějaký nepořádek, že se musím plést.
Ale během pár vteřin mi došlo, že jde opravdu o velikou chlupatou tarantuli. Začala jsem šíleně ječet, strhla jsem z věšáku ručník, obalila ho kolem sebe a vyběhla z místnosti. Na chodbě jsem se pak klepala, dokud nepřišel syn i s manželem,“ popisuje čtenářka.
Oba muži slyšeli její křik a běželi se hned podívat, co se stalo. „Křičela jsem, že je v koupelně obří pavouk, aby ho někdo zabil. Syn se šel okamžitě podívat. Pak vylezl ven a křičel na mého manžela, aby podal nějakou skleničku.
Prý mu pavouk utekl, ale on si toho vůbec nevšiml. Když jsem pochopila, že je zvíře jeho, myslela jsem, že dostanu infarkt. Nedokázala jsem pochopit, že měl celou dobu pavouka ve svém pokoji, a navíc byl tak nezodpovědný, že mu utekl.“
Ještě teď se klepu strachy
Když se Marie trochu vzpamatovala, začala synovi nadávat za jeho nezodpovědnost a celkově za to, že si dovolil v domě něco takového chovat, ačkoli věděl, jak moc se pavouků bojí.
„Dala jsem synovi jasné ultimátum. Pavouk musel ještě ten den z domu. Nezajímalo mě, jak moc ho má rád, jak moc je to pro něho domácí mazlíček. Nemohla jsem dál trpět takovou věc ve stejném domě, kde spím.“
Syn pavouka odvezl ještě ten den ke kamarádovi, který mu slíbil, že se o něho postará. U večeře se pak omluvil a slíbil, že si do týdne najde bydlení někde, kde bude moci svého mazlíčka mít. Do týdne se pak odstěhoval.
„Já mám dodnes z celé situace trauma. Kdykoli mě v noci něco polechtá, hned šílím strachy. Koupelnu v horním patře už raději nepoužívám. I v tom spodním ale vždy čtyřikrát vše zkontroluji, než jdu do sprchy,“ popisuje Marie.
Nejvíce ji na všem mrzí to, že syn tušil, jak to dopadne, přesto si ale pavouka pořídil a tajil ho před ní. Marie nechápe, jak mohl být tak bezohledný a takovou věc před ní skrývat. Dodává, že do nového bytu se za synem ještě podívat nejela.
Autor: Šárka Cvrkalová
