Pravda se na povrch vyklubala bohužel až příliš pozdě. Už to nešlo vrátit zpátky a Marice nezbývalo nic jiného, než se smířit se skutečností. To zjištění ji ale neskutečně vytočilo!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jak jí to mohl udělat? Byli manželé více jak dvacet let a vždycky všechno dělali společně. Brala to ze strany svého muže jako zradu. Nechutnou zradu, kterou mu možná nebude schopna nikdy v životě odpustit.
Byla jsem zásadně proti
Maričin manžel Pavel o tom nápadu mluvil už delší dobu. Snažil se svojí ženu naťukat, aby byla svolná k tomu, co chce udělat. Marice se to ale nelíbilo.
„Od začátku jsem byla zásadně proti,“ netají se. „Když s tím přišel poprvé, dokonce jsem si myslela, že jen hloupě vtipkuje. Byl to šílený nápad!“ stěžuje si.
Pavel se ale nedal. Kdykoli byla příležitost, mluvil jen o tom. Marice se nelíbilo, co chce její manžel udělat, ale věřila tomu, že přes její nesouhlas by se k tomu neodhodlal.
Vždycky jsme se o všem radili
Marika a Pavel jsou manželé déle než dvacet let a Marika jejich manželství v e-mailu popsala jako pohodové, bez výrazných problémů a neshod.
„Vždycky jsme se o všem radili, rozhodovali jsme společně,“ pokračuje Marika v e-mailu, který nám poslala.
I tentokrát proto byla přesvědčena, že by manžel neudělal nic, na čem by se společně neshodli nebo o čem by nerozhodli oba dva. Spletla se.
Pravdu jsem zjistila až tehdy, kdy už bylo pozdě
„Jednu dobu o tom nápadu mluvil pořád, doslova v jednom kuse,“ vypráví Marika. „Pak ale najednou jako když utne. Bylo ticho, už se o tom nezmínil,“ uvažuje.
Naivně si myslela, že ho to přešlo. Nebo dokonce, že dal na názor své ženy a od toho nápadu upustil. Nevěděla, co se děje za jejími zády.
„Zjistila jsem to náhodou. Šla jsem prát a manžel si opět nevybral věci z kapes,“ popisuje Marika okamžik, kdy se jí zastavilo srdce.
„V kapse u bundy měl složený papír. Po jeho přečtení jsem pochopila, že to, o čem několik týdnů mluvil, nakonec udělal. I když jsem to nechtěla, i když jsem s tím nesouhlasila,“ zoufá si.
Beru to od něho jako zradu
„Snažil se mě přemluvit, abychom si koupili chatu,“ odhaluje Marika, co měl její manžel celou dobu za lubem. „Jenže peněz jsme neměli na rozdávání, navíc v dnešní době, kdy člověk neví, co bude a nemá jistotu.
Prostě jsem nechtěla utratit tolik peněz za chatu, kterou jsme nepotřebovali,“ vysvětluje Marika své rozhodnutí.
Její manžel ale nakonec chatu koupil. Učinil tak bez jejího vědomí. Bylo pozdě vzít to zpátky, proces byl u konce, peníze převedeny, nemovitost přepsána.
„Manžel mi to nedokázal vysvětlit, když jsem na něho udeřila,“ píše Marika. „Dokonce se mi snažil vtloukat klíny do hlavy, že z ní budu nadšená, až ji uvidím.
Já to od něho beru jako zradu. Já bych něco takového bez jeho vědomí neudělala. Nevím, zda mu někdy odpustím, že mě takhle zradil,“ uzavírá.
Autor: Nikol Kolomazníková
