Nejdříve jsem byla přesvědčená, že mu to neřeknu vůbec. Stále více mě ale tížilo svědomí a dohánělo vědomí, že mu svým způsobem taky ubližuji. Proto jsem se nakonec rozhodla přiznat pravdu. Nemyslela jsem si ale, že ho má slova doženou k slzám.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Ať už jsem čekala jakoukoli reakci, tuhle tedy rozhodně ne. Svého staršího bratra jsem za celý život viděla plakat jen jednou, a to, když nás náhle opustil náš táta. Nyní přede mnou seděl jako hromádka neštěstí a já si vyčítala, že jsem vůbec něco říkala.
Možná jsem jen špatně viděla
Vracela jsem se domů z práce. I když už jsem se viděla doma u seriálu a dobré večeře, rozhodla jsem se ještě stavit rychle v obchodě, abych domů koupila nějaké dobroty k večernímu filmu.
Když jsem vycházela z obchodu, zahlédla jsem postavu, která mi připomněla moji švagrovou. Vysoká blondýnka zrovna nastupovala do šedé škodovky. Tohle auto ale ona ani můj bratr nemají, proto jsem si řekla, že jsem asi jen špatně viděla, a nechala to být.
Ne, tohle se mi nezdálo
Aniž bych si na danou situaci vzpomněla, o několik dní později se mi stalo něco podobného. Šla jsem po městě a nahlížela do výloh. Zrovna jsem se otočila k autům jezdícím prostředkem náměstí, když jsem v jednom z vozidel zahlédla svoji švagrovou.
Tentokrát už jsem si byla jistá, že je to ona. Opět jela v šedé škodovce a na místě řidiče neseděl můj bratr, ale nějaký cizí muž. Usmívali se na sebe a o něčem se vesele bavili.
To, čeho jsem byla svědkem, mě šokovalo
Bratrovu ženu Terezu mám ráda, ačkoli jsou věci, které nás dvě rozdělují. Já jsem prostě taková pohodářka, která bere život s nadhledem. Tereza je dámička, která se hrdě nosí a myslí si o sobě, kdovíco není. I tak ji mám ale ráda, je to přece manželka mého staršího bratra.
Proto mě velmi šokovalo, když jsem byla nechtěným svědkem toho, jak líbá cizího muže. Toho samého, se kterým jsem ji onehdy viděla v autě. Hned mi došlo, že ti dva spolu něco musí mít. Jejich vášnivé polibky bez ohledu na okolí to jasně prozrazovaly.
Váhala jsem, zda mu říci pravdu
Okamžitě mě napadlo, že to musím říci bratrovi. Přece nenechám svoji švagrovou, aby z něho dělala hlupáka a nasazovala mu parohy. Pak jsem si to ale rozmyslela. Nechtěla jsem být poslem špatných zpráv.
Několik dní jsem to držela v sobě, ale začalo mě tížit svědomí. Svého bratra jsem milovala a tohle si rozhodně nezasloužil.
Když jsem se konečně odhodlala, že mu řeknu pravdu o tom, co jsem nejednou viděla, nečekala jsem, že se přede mnou rozpláče. Myslela jsem si, že bude zuřit, a kdo ví, třeba i něco rozbije. Ale on seděl jako hromádka neštěstí a plakal.
Přiznal mi, že už má delší dobu podezření, protože se Tereza chová divně, a já jsem mu to potvrdila. Bylo mi hrozně, cítila jsem vinu za něco, za co jsem nemohla. Bratr následně svoji ženu konfrontoval a ta nakonec přiznala pravdu.
Milence se vzdala a teď zkouší dát svému manželství ještě jednu šanci. I když to bratrovi ze srdce přeji, na Terezu už se budu vždycky dívat skrz prsty.
Autor: Nikol Kolomazníková
