Chování rodičů má na děti dlouhodobý vliv a může je ovlivnit i v dospělosti. Ne nadarmo se proto říká, že jablko nepadlo daleko od stromu. Poukazuje se tím na to, že se rodič a dítě chovají úplně stejně. Že na těchto slovech bude něco pravdy, se na vlastní kůži přesvědčil i Martin. Ten se rozhodl zveřejnit svůj příběh, který si nyní můžete přečíst.
Přítelkyně byla své matce velmi podobná
„S Hedvikou jsem chodil 7 měsíců, když se rozhodla, že by mě ráda představila své rodině,“ začíná vyprávět Martin. „Asi jako kterýkoli jiný chlap jsem byl z prvního setkání s jejími rodiči značně nervózní. Chtěl jsem udělat dobrý první dojem, ale čím blíže naše seznámení bylo, tím více mě sužovaly obavy, že nakonec určitě něco pokazím,“ říká Martin s úsměvem na rtech.
Martin nezapomene zmínit, že jeho přítelkyně Hedvika je opravdu krásná žena. Vzápětí ale dodává, že jakmile poprvé stanul tváří v tvář její matce, rázem mu došlo, po kom svou krásu zdědila. Netají se přiznáním, že matka jeho přítelkyně byla i ve svých letech stále velmi pohledná žena, která o sebe viditelně pečovala.
Zdroj: 123RF.COM
Začal jsem odhalovat další podobnosti
Hedvika byla své matce podobná nejen vzhledem, ale jako by kopírovala její chování nebo názory, které zastávala. Martin se nám svěřuje, že když se například s Hedvikou hádali, kolikrát měl pocit, že se vlastně nehádá se svojí přítelkyní, ale s její matkou. Často mu totiž oponovala slovy, která s oblibou používala právě její matka.
Zdroj: 123RF.COM
„Nebudu lhát, že mě postupné odhalování jistých podobnosti několikrát nevyděsilo. Hedvika byla v mnoha ohledech úplně stejná jako její matka,“ říká Martin.
Tchán byl ukázkový podpantoflák
„Pokud byste někdy chtěli vidět podpantofláka, kterého má jeho žena dokonale omotaného okolo prstu, museli byste se podívat na Hedvičina otce,“ pokračuje Martin. „Ještě nikdy jsem neviděl muže, který by se bál projevit doma svůj názor, aniž by se nestrachoval, jak na to jeho žena zareaguje.“
Martin svého budoucího tchána popisuje jako muže bez názoru a vlastní vůle. Hedvičina máma ho totiž měla dokonale pod palcem a o všem za něho rozhodovala. Martin se také netají tím, že několikrát sám sobě přísahal, že ať už se v jeho životě bude dít cokoliv, nikdy nedopustí, aby dopadl stejně.
Všechno nasvědčovalo tomu, že se i já budu muset po svatbě přizpůsobit
Vztah Martina a Hedviky byl natolik vážný, že dvojice dokonce začala uvažovat o svatbě. Martin proto Hedviku požádal o ruku, a ta se nadšeně pustila do plánování svatby, ostatně jako kterákoli jiná budoucí nevěsta.
„Dva měsíce před svatbou mi v hlavě začala blikat červená kontrolka, která mě jasně upozorňovala na to, že něco není tak úplně v pořádku,“ svěřuje se nám Martin. „Něco mi říkalo, že bych si Hedviku neměl brát, protože jinak dopadnu úplně stejně jako její otec. Ještě jsme ani nebyli svoji a Hedvika už nabyla dojmu, že o mně v mnoha věcech může rozhodovat, nemluvě o tom, že byla skálopevně přesvědčena, že je to muž, který se vždy musí přizpůsobit ženě. A s tím jsem se nedokázal smířit,“ vypráví Martin.
„Nakonec jsem se rozhodl náš vztah ukončit. Stále jsem měl před očima pohled na Hedvičina otce, kterého si její matka omotala okolo prstu, a tahle představa mě naprosto děsila,“ ukončuje svůj příběh Martin.
Autor: Nikol Kolomazníková
