Naše rodina žije už po generace spokojeně na vesnici ve Středních Čechách. Byli jsme celkem poklidná obec, ale od jisté doby to napětí už nejde vydržet. Někteří lidé se chovají jako hyeny.
Mezi obyvateli naší vsi nikdy nebyl problém
Jsme malá vesnice, která čítá asi 800 obyvatel. Prakticky všichni se vzájemně známe a nikomu nic nechybí. Máme rybník, kostel, malý obchod, kde každý sežene, co zrovna potřebuje. Během roku pořádáme spoustu akcí, jak pro děti, tak i pro dospělé. Celá vesnice slaví společně různé svátky. Na Vánoce pořádáme společné vaření punče na malém náměstíčku uprostřed vesnice. Zkrátka poklidný obecní život.
Všechno se změnilo, když přišla nabídka od jedné firmy
Loni ke konci roku jsme se dozvěděli, že se na starostku a zastupitelstvo obrátila jistá firma, která chce na okraji naší obce postavit a provozovat dům s pečovatelskou službou. Ze začátku si všichni mysleli, že se bude jednat o dům, kde se pečuje o staré nemohoucí lidi, domov důchodců. To by hodně lidí uvítalo. Bylo to ale jinak.
Zastupitelstvo po nějaké době obeslalo všechny domácnosti s bližšími informacemi. Má se jednat o domov pro psychicky nemocné a narušené jedince, kteří trpí středně těžkými až vážnými psychickými obtížemi. Netrvalo dlouho a celá vesnice se rozdělila na dva radikální tábory.
Jedni absolutně a rezolutně odmítají mít plnou vesnici potulujících se „bláznů“. Další skupina je zase pro, jelikož všichni lidé mají právo někde žít. Já osobně se řadím spíše do druhé skupiny. Jsem pro výstavbu toho ústavu, což se ale neslučuje s názorem mých bratrů a jejich rodin.
Všechno vyvrcholilo na společném setkání
Naše starostka uspořádala na toto téma společné setkání v sále místní hospody. Bouřlivé reakce na sebe nenechaly dlouho čekat a brzo se celá situace vyhrotila. Bylo tam okolo 60 lidí, samozřejmě těch nejradikálnějších názorů. Odpůrci domova se do nás tvrdě pustili. Dopadlo to tak, že se všichni mezi sebou porvali.
Nakonec musela přijet i policie, které se naštěstí později podařilo celou situaci uklidnit. Poklidná idylka se u nás na vesnici rázem změnila až v nenávist mezi lidmi. Bohužel i moji bratři se se mnou přestali bavit. Já je ale nechápu. Všichni jsme přeci lidé a nikdo neví, co koho může v životě potkat. Obávám se, že starostka celou výstavbu zruší. Třeba pak aspoň bude na vsi zase klidná atmosféra.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: René Podhrázský
