Lež má krátké nohy a daleko nedojde, říká jedno známé české přísloví. Náš čtenář požádal po půlročním vztahu svoji přítelkyni, aby si ho vzala. Teď si myslí, že mu celou dobu lhala, ale dle jejího pohledu zkrátka jen nevěděl celou pravdu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Říkal jsem si, že na tom není nic zvláštního
„S Naďou jsem se potkal v létě na koupališti, kde byla se svými kamarádkami. Dali jsme se do řeči a já ji pozval na drink. O víkendu jsme se sešli, slovo dalo slovo a od té doby jsme se občas vídali,“ vypráví Martin.
Jeho nová přítelkyně mu na začátku řekla, že bydlí u svojí matky a nehodlá na tom nic měnit. „Bral jsem to tak, jak to je, a nijak na ni netlačil. Přišlo mi to v pořádku, že žijeme zvlášť. Byli jsme si alespoň vzácnější a o to víc si užívali společně strávené chvíle,“ vzpomíná na časy, kdy žil v nevědomosti.
Vypadalo to, že jsme si souzení
Martinovi imponovalo, jak je na něj jeho přítelkyně milá. Jednou za čas u něj přespala, párkrát si zajeli na wellness pobyt a on byl přesvědčený, že je to ta pravá, se kterou by chtěl jednou žít.
„Myslel jsem si, že na společné bydlení změní názor, pokud ji požádám o ruku. Cítil jsem to tak.“ Když jednou v noci spala, tajně jí změřil prsteníček, aby věděl, jakou velikost prstenu koupit.
Jeho nápad požádat ji o ruku na vrcholku místní rozhledny sice nebyl příliš kreativní, ale západ slunce přinesl alespoň trošku romantiky do tohoto troufalého pokusu.
Úplně mi sebrala vítr z plachet
„Jestli do té doby něco tušila, tak to na sobě nedávala znát. V podvečer jsme se vyšplhali až na vrchol rozhledny a já před ní poklekl. V ten moment jsem v jejích očích uviděl lehce šokovaný výraz,“ říká.
Naďa se nerozplakala ani nevyhrkla své „ano“. Naopak se na něj se vší vážností podívala a řekla mu, ať si zase stoupne. Možná mu ale měla raději říct, ať si sedne před tím, než se dozví celou pravdu.
„Myslel jsem si, že mi řekne, že na tohle je po půlročním vztahu ještě brzy, jenže to bylo jinak. Začala mi říkat, že žije u své matky, ale ne sama. K mému šoku jsem se dozvěděl, že už je vdaná! Sice prý už s manželem na sebe nemají žádné nároky a každý si může dělat, co chce, ale žijí spolu,“ odhaluje svoje ponížení Martin.
Ten večer Martin těžce nesl svoji potupu a rozhodl se, že nedokáže být se ženou, která mu v jeho očích celou dobu lhala. Požádal ji, ať si odnese z jeho bytu těch svých pár věcí a už se mu neozývá.
Autor: René Podhrázský
