Ženy se mi dlouho vyhýbaly. Do svých pětatřiceti let jsem neměl jediný vážný vztah, všechno byly spíše úlety, které skončily během týdne, maximálně měsíce. Potom jsem ale potkal Alenu a myslel jsem, že ona je ta pravá. Trvalo to, než mi došlo, že tenhle vztah musím ukončit já.
Alena byla jiná než ostatní. Pořád opakovala, že mě miluje. Už po měsíci vztahu se ke mně nastěhovala a teprve potom jsem zjistil, co je zač. Její práce jí příliš nevynášela a navíc většinu utratila za alkohol. Doma nehnula prstem a bylo to, jako bych byl stále sám. Ale každý večer se se mnou pomilovala a opakovala, jak je se mnou šťastná.
Musel jsem se s ní rozejít. Na tohle jsem nebyl zvyklý
Zdroj: 123RF.COM
Ženy se vždy rozcházely se mnou. Nebo to ani nebylo nutné, protože šlo jenom o několikadenní povyražení a žádný vztah. Netušil jsem ale, co mám dělat, když se na mě nalepila ženská, která mě vlastně jenom využívala. Předtím, než se nastěhovala ke mně, bydlela u rodičů. Bylo mi jasné, že se jí u mě líbí, ale to poslední, co jsem potřeboval, byla na alkoholu závislá čtyřicátnice. Nudil jsem se s ní a chtěl jsem zpět svůj promiskuitní život.
Když jsem jí řekl, že se s ní rozcházím, byla nejdřív naštvaná. Křičela na mě, že neví, kam půjde, a že jsem stejný, jako všichni chlapi. Potom přišla lítost, její slzy mě ale neobměkčily, a tak se znovu naštvala. Vzala si z lednice láhev piva, sbalila si svoje věci do jednoho kufru a práskla dveřmi. Myslel jsem, že mám klid.
Zdroj: 123RF.COM
Pořád mi píše zamilované SMSky. Začíná to být otravné
Je to už rok, co jsem se s Alenou rozešel. Nejsem žádný svatoušek a asi nikdy si nenajdu trvalý vztah. Od té doby jsem vystřídal už několik žen. Není tedy vlastně důvod, abych nějak řešil každou zprávu, která mi od ní přijde. Jenomže přesto je to nepříjemné, číst každý třetí den zprávy o tom, jak jsem se na ni vykašlal, přestože mě milovala.
Změnil jsem si číslo, ale nějakým způsobem si ho opět našla. Nevím, jak je to možné, já ani nevím, kde bydlí. Ale snižuje mi sebevědomí číst si stále dokola, že jsem se na ni vykašlal a že nikdy nenajdu tu pravou. Jediné, co mě uklidňuje, že jsou podle stylu psaní zprávy odesílány někým, kdo má hodně vypito, a jejich důležitost tím tak trochu upadá.
Autor: Šárka Cvrkalová
