Byla sobota odpoledne, venku krásně svítilo sluníčko a já jsem s manželkou a dcerou trávil čas venku na zahradě. Manželka se věnovala záhonům, já se pustil do opravy zahradní sekačky a naše pětiletá dcera Maruška si hrála na pískovišti. Dcerku jsme oba dva měli neustále na očích, stačila ale vteřina nepozornosti…
Sousedův pes vběhl na naši zahradu
Ani jsem si nevšiml, že sousedův pes se najednou objevil na naší zahradě. Všechno se to odehrálo tak strašně rychle. Najednou se ozval dceřin výkřik a následný pláč. Okamžitě jsme k ní s manželkou běželi, byla jen pár metrů od nás. A pak jsem to viděl: z ruky kousek nad zápěstím jí proudem valila krev! Mně se v ten okamžik krev v žilách okamžitě zastavila. Dcera plakala, manželka křičela a já na vteřinu nevěděl, co mám vlastně dělat!
Zdroj: 123RF.COM
Okamžitě jsem vyhnal toho zpropadeného psa, který se k nám dostal skrze díru v plotě, jež soused už několik týdnů sliboval opravit. Poté moje kroky mířily k dceři, u které už byla manželka a šátkem se jí snažila zavázat krvácející ránu. V montérkách a od hlíny jsem dceru naložil do auta a bez ohledu na dopravní předpisy se řítil do nemocnice.
Chtěli jsme si to se sousedem vyříkat
Tržná rána na ruce si nakonec vyžádala 12 stehů. Asi si umíte představit, jak takových dvanáct stehů vypadá na drobné ručičce teprve pětileté holčičky. Když jsme přijeli domů, chtěl jsem si to se sousedem okamžitě vyříkat. Nikdy se mi nic podobného nestalo, proto jsem nevěděl, jak se v takových chvílích postupuje. Nicméně jsem ale věděl, že by se ten pes měl dát vyšetřit na vzteklinu, alespoň tak nějak jsem to slyšel.
Zdroj: 123RF.COM
Soused mi otevřel vcelku v podnapilém stavu, což u něho nebylo nic neobvyklého. Každý v ulici o něm věděl, že se rád napije a střízlivé dny byste dokázali spočítat na prstech jedné ruky. Když jsem mu řekl, co se vlastně stalo, nejdříve se na mě díval nechápavě a poté mě obvinil, že jsem si to vymyslel. Usoudil jsem, že vzhledem k jeho stavu dnes nemá cenu cokoliv řešit, a rozhodl jsem se vrátit následující den.
Soused odmítl cokoli řešit
Následující den jsem se za sousedem vydal podruhé. Připomněl jsem mu, co jsme spolu předchozí den řešili, kdyby si to náhodou vlivem alkoholu nepamatoval. Jenže on si to pamatoval moc dobře. Vyrukoval jsem s tím, že jeho pes přece pokousal naši dceru a že se to tedy nějak řešit musí. Začal na mě křičet sprostá slova a ve finále mi zabouchl dveře před nosem. Šílel jsem vzteky!
Půjdeme na policii?
Vrátil jsem se domů, kde na mě čekala manželka. Ta byla stále ještě otřesena z toho, co se naší Marušce předchozí den stalo. Když jsem jí oznámil sousedův postoj, neskutečně se rozzlobila. Rozhodla, že celou věc předáme policii, ta už se o něho určitě nějak postará. Bylo mi jasné, že celá věc vzbudí v naší jinak poklidné ulici obrovský rozruch. Sousedovo chování a neochota s námi cokoli řešit nám ale nedaly na výběr. Ještě ten den jsme všechno ohlásili na policii.
Autor: Nikol Kolomazníková
