Dnes má Martin manželku a děti. Nikdy by ho ani nenapadlo, že bude mít na svědomí zhrzenou lásku své bývalé spolužačky. I když si uvědomuje, že s pocity druhých nemůže nic udělat, trápí ho, že někomu ubližuje.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když chodil Martin na střední, zamilovala se do něho tehdy osmnáctiletá Markéta. On si to dobře uvědomoval, ale s kamarády si z ní dělali spíše legraci. Po pár letech se vzpomínkám na její poblouzněnost společně smáli.
„Vždy jsme byli s Markétou přátelé, ale nestál jsem o ni jako o partnerku. Když mně a kamarádům došlo, že po mně pokukuje, smáli jsme se jí a odradili ji od jakýchkoliv pokusů. O dva roky později jsme s Markétou vzpomínali na to, jak do mě tehdy byla zamilovaná.
Ona se tomu smála a říkala, že byla jen hloupá holka, že by se už nikdy do někoho, jako jsem já, nezakoukala. A já jí věřil, že ji to přešlo. Nevěděl jsem ale, že to není tak úplně pravda,“ vypráví Martin.
Sešli jsme se po letech
Martin se dlouhé roky snažil se spolužáky domluvit nějaký sraz po letech. Nakonec z toho byla sešlost sice jen šesti lidí, i tak si ale večer užili, a nakonec zůstal právě jen on s Markétou.
„Bavili jsme se, trochu jsme pili. Když mi říkala, že bychom spolu mohli zajít ven častěji, souhlasil jsem. Ona pak ale dodala, že měla na mysli setkání jenom nás dvou. V té chvíli jsem se zarazil.“
Než Martin stihl Markétě vysvětlit, že má ženu a děti, ona mu pod vlivem alkoholu vyprávěla o tom, že ho vlastně nikdy milovat nepřestala a že si po letech uvědomila, jak moc ho potřebuje.
„Nešla zastavit a já neměl tušení, jak jí říci, že jsem zadaný otec od rodiny. Mluvila nadšeně, jako kdyby plánovala naši společnou budoucnost. Přičítal jsem to alkoholu, tak jsem jí všechno odkýval.
Druhý den mi začala psát
Druhý den Martin doufal, že Markéta zapomněla na všechno, co spolu řešili. Jenomže během dne mu od ní přišlo několik zpráv, ve kterých plánovala, jak spolu něco podniknou.
„Psala mi, zda mám v týdnu čas, zda bych s ní nezašel na skleničku, co vlastně celé dny dělám a proč jsem o sobě předešlý den nemluvil. Pravda je, že dokud nás bylo víc, řešili jsme vzpomínky na školu, a jakmile jsem s ní zůstal sám, mluvila spíš ona,“ vysvětluje čtenář.
Martin se rozhodl nedávat Markétě plané naděje. Napsal jí, že přes den hodně pracuje a po večerech se věnuje rodině. Dlouhé dny nedostal odpověď a bál se, že Markétu ranil. Proto jí nakonec napsal sám.
„Zeptal jsem se, zda je mezi námi všechno v pohodě. Vyjádřil jsem lítost nad jejími pocity a snažil se ji povzbudit. Odepsala mi, že se mi omlouvá. Nic víc, nic míň. A já začal mít výčitky.“
Od té doby už Martin Markétu nekontaktoval. Několikrát sice rozepsal zprávu, aby se ujistil, že je jeho kamarádka v pohodě, ale vždy ji smazal s tím, že by jí jenom více ublížil. „Nemám k ní žádné závazky, ale i tak mě trápí svědomí. Proč?“ ptá se závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
