Když Martin dostal výpověď z práce, zdálo se to jako zlý sen. Firma krachovala a on začal být nadbytečný. Sebral se a začal hledat jiné zaměstnání. Díky svým schopnostem ho našel poměrně rychle a těšil se, až nastoupí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Práce, nebo podnikání?
Mezitím však začal podnikat a volné dny vyplňoval zpracováváním účetních výkazů pro různé firmy. O své klienty nechtěl nástupem do práce přijít, a proto se rozhodl, že zkusí obojí.
„Žena mě od toho zrazovala. Říkala mi, že nebudu pořádně stíhat ani jedno. Dnes vím, že měla pravdu, tehdy jsem si ale myslel, že to půjde,“ začíná své vyprávění Martin.
První pracovní den byl poklidný. Seznamování se s novými kolegy, rozhovor se šéfem, představení vizí a cílů firmy. „Taková klasika,“ dodává Martin. „Jen jsem zjistil, že jsem při každé schůzce více a více nervózní, protože mě obírá o čas, který bych mohl věnovat práci pro vlastní klientelu. To mě překvapilo.“
Prvních několik dní ve firmě se zdálo být snadných a Martin usoudil, že práci bude zvládat bez větších obtíží. Proto ji začal prokládat vlastními úkoly, ale tak, aby o tom nikdo nevěděl.
Dvě práce najednou
„Když jsem přišel domů, měl jsem dobrý pocit, že jsem pracoval jak pro zaměstnavatele, tak i pro sebe. Zvládal jsem podnikání i zaměstnání a vše se zdálo v pořádku,“ vzpomíná Martin.
„Postupem času jsem zjistil, komu ve firmě se dá věřit a kdo je nepřející, a přizpůsobil jsem se tomu. Samozřejmě o svém druhém vytížení jsem se nikomu nezmiňoval,“ líčí.
Takto to šlo několik měsíců a zdálo se, že to bude poměrně funkční model. „V pracovním stole jsem jeden šuplík věnoval pouze svým soukromým aktivitám. Jasně, že jsem ho při odchodu z práce pečlivě zamykal,“ usmívá se šibalsky Martin.
Uklízečka, nebo nepřející kolega?
Jednou si ale nedal pozor. Po úspěšně uzavřeném pracovním projektu byl Martin v dobré náladě a přestal být obezřetný. Zapomněl svůj soukromý šuplík zamknout.
„Vzpomněl jsem si na to doma těsně před spaním. Vyděsil jsem se,“ konstatuje. „Moje budoucnost a vcelku solidní příjem byly ohroženy. Doufal jsem, že se k mému stolu nikdo nedostane, ale věděl jsem minimálně o dvou lidech, které by jeho obsah zajímal,“ krčí rameny Martin.
Ráno při příchodu do práce zjistil, že je jeho soukromý šuplík otevřený a na pracovním stole leží soukromé razítko, které používá pro své podnikání.
„Trnu, kdy to někdo oznámí šéfovi. Je mi jasné, že někdo ve firmě ví, co dělám,“ děsí se Martin. „Kdybych mohl vrátit čas a překontrolovat před odchodem svůj pracovní stůl… Ale na to už je pozdě,“ smutně dodává.
„Teď nevím, z jaké strany čekat podraz, a mám strach pokračovat v zaběhlém režimu. Uvidíme, co bude dál,“ uzavírá Martin.
Autor: Kamila Mertlová
