Martin si o sobě myslel, že snese všechno. Když se ale jeho nová přítelkyně Sandra rozpovídala o svém zaměstnání, měl co dělat, aby udržel žaludek na svém místě. Z jejího vyprávění se mu chtělo zvracet.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Martin už byl jednou ženatý. S nyní již bývalou ženou jsou od sebe tři roky a on se poprvé od rozvodu znovu do někoho zamiloval. Jeho srdce si získala sympatická Sandra.
Šel jsem na to opatrně
Jsem tři roky rozvedený a s bývalou ženou naštěstí vycházíme docela v pohodě. I přesto jsem si dal načas, než jsem se znovu rozhodl pustit si k srdci nějakou ženu.
Před čtyřmi měsíci jsem se seznámil se Sandrou. Potkali jsme se v obchodě, kde mě požádala, zda bych byl tak hodný a podal jí plechovku z regálu – Sandra je drobná žena, nedosáhla tam.
Obyčejná prosba o pomoc vyústila v mé odhodlání pozvat Sandru na rande. Líbila se mi, působila mile a přes roušku, kterou měla v obchodě na sobě, jsem si byl jistý, že se krásně usmívá.
Na vztah jsem ale nespěchal. Nechtěl jsem se zase spálit, ačkoli jsem s bývalou ženou prožil krásné roky, vzpomínal jsem i na horší chvíle. Právě kvůli nim jsem se držel zkrátka.
Postupně jsme se oťukávali
Se Sandrou jsme se nejdříve scházeli, ani jeden z nás netlačil na pilu a to bylo dobře. Svým přístupem mě zanedlouho přesvědčila, že stojí za to posunout náš vztah dál.
Navrhl jsem Sandře, aby se ke mně nastěhovala. Možná to bylo pro někoho rychlé, ale nyní spolu bydlíme měsíc a půl a já si to nemohu vynachválit.
Postupně jsme se tak nějak vzájemně oťukávali. Prozradili jsme si nějaká tajemství, došlo i na jisté pikantnosti.
Sandra pak zavedla řeč na povolání. O mně věděla, že pracuji jako strojní zámečník, a měla potřebu mi sdělit, čemu se věnuje ona. Mě totiž nenapadlo se na to zeptat.
Přítelkyně vyprávěla o své práci a mně se chtělo zvracet
Když mi sdělila, že pracuje už deset let jako pedikérka, bylo všechno ještě v pohodě. Usoudil jsem, že to není práce pro každého, a Sandru jsem upřímně obdivoval, že to zvládá.
To ji asi přimělo začít mi vyprávět nejrůznější podrobnosti. Byla do svého povídání o práci pedikérky tak zabraná, že mi sdělovala i opravdu nechutné detaily.
Když se dostala k plísním, zarůstání nehtů, stříhání kůže okolo, infekcím a dalším podrobnostem, začalo se mi dělat zle.
Nakonec jsem byl nucen Sandru utnout. Už jsem nechtěl slyšet nic o tom, jak jí tam přišel člověk, který neměl na palci nehet. Chtělo se mi z toho zvracet. Od té doby Sandra o své práci mlčí. Nemám na to žaludek.
Autor: Natálie Kabourková
