Moje žena o své rodině nikdy moc nemluvila. Táta jí zemřel už velmi dávno a s matkou nikdy neměla kdovíjak vřelý vztah. Proto se spolu nestýkaly a už několik let se neviděly.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
To se změnilo v okamžiku, kdy nám na dveře zazvonil nějaký muž v obleku. Vydával se za právníka, kterého za mojí ženou údajně poslala její matka.
Nemluvila o nich a já se neptal
Zatímco vztah s mými rodiči mám já i moje žena naprosto ukázkový, její rodiče jsem nikdy nepoznal. Táta zemřel krátce po naší svatbě, na kterou ani přes naše pozvání nedorazili.
S matkou se moje žena nevídala a ani o ní nemluvila. Okrajově mi naznačila, že se moc rády nemají a nikdy tomu nebylo jinak.
Tak jsem se neptal. Věděli jsme tak zhruba, kde její matka žije, ale více jsme se nezajímali. Nebyl k tomu důvod, ani ona nás nevyhledávala.
Poslala mě vaše matka
Když nám jednoho dne na dveře zazvonil muž v obleku a s kufříkem v ruce, děsili jsme se, co je to vlastně zač.
Podle všeho to byl právník, kterého za mojí ženou poslala její matka. Neubránil jsem se smíchu, když jí předával papír o tom, že matka žádá, aby ji živila a zajistila jí slušný život.
Všechno to bylo černé na bílém a podle právníka měla moje žena ke své matce, která se dostala do existenčních problémů, jakousi vyživovací povinnost.
Udělal jsem vstřícné gesto
Než se třeba nedej bože tahat někde po soudech, navrhl jsem manželce, že její matku vyhledáme a nějak se s ní domluvíme. Nadšená z toho nebyla ani trochu.
Udělal jsem vstřícné gesto, které ani moje žena nečekala. Když jsme její matku navštívili u ní v bytě, navrhl jsem jí, že jí dáme částku 50 000 Kč a tím to mezi námi skončí.
Obě dvě se tvářily hodně zaskočeně. Myslel jsem to dobře. Raději tuhle jednorázovou pomoc než nutit moji ženu, aby se s matkou vídala, když jí to bylo očividně proti srsti. Tchyně nabídku přijala, sbalila peníze a slíbila, že o ní neuslyšíme.
Baba jedovatá!
Nejdříve se zdálo, že tchyně dodrží, co jsme si domluvili. Půl roku jsme o ní neslyšeli a já to považoval za uzavřenou věc. Manželka mi byla vděčná, ulevilo se jí.
Jenže pak to přišlo. Opět u nás doma zvonil právník, tentokrát ne s nějakou žádostí o pomoc, ale rovnou s udáním, které na moji ženu její matka podala.
Zažalovala ji, že jí musí zajistit slušné živobytí, že je to její povinnost a že ji nechala ve štychu, když žádala o pomoc. O těch penězích, co jsme jí dali, se ani slovíčkem nezmínila.
Odvolali jsme se a nyní čekáme, co se bude dít. Je to dlouhý proces bez jasného konce. Žena je z toho špatná a já jsem vzteky bez sebe. Baba jedovatá využila mé dobroty, ale já přísahám, že udělám, co bude v mých silách, aby od nás neviděla už ani korunu!
Autor: Nikol Kolomazníková
