Velmi nás těší, že mezi naše čtenáře patří i ti, které můžeme s úctou zařadit do starší kategorie. Důkazem toho je pan Martin, který letos oslavit nádherných 60 let a netají se tím, že na náš web chodí brouzdat pravidelně.
Dnes ale není pouze čtenářem, dnes se s námi rozhodl podělit i o svůj příběh. Rádi jsme ho vyslechli a s jeho souhlasem nyní umožníme i vám, abyste si přečetli příběh založený na rozpacích milujících prarodičů.
Vnoučata jsou radostí našich životů
Přáli jsme si početnou rodinu, ale kdosi tam nahoře to zařídil tak, že se nám narodila pouze jedna jediná dcera. O to více jsme ji ale s manželkou milovali, to dá rozum. Když nám oznámila, že je poprvé těhotná, nemohli jsme se vnoučete dočkat. Ten malý uzlík štěstí nám s manželkou vlil novou energii do žil.
Nyní máme vnoučátka tři a jsou radostí našich životů.
Občas jsme dceři děti pohlídali
Tu a tam se stalo, že dcera potřebovala děti pohlídat, například když byly nemocné a ona musela do práce. Moje manželka je již několik let v invalidním důchodu, já si musím ještě nějaký ten pátek odkroutit, než se také dočkám zaslouženého odpočinku. Nikdy nám nevadilo vnoučata pohlídat, moc rádi jsme je viděli a trávit s nimi čas bylo příjemné zpestření našich jinak běžných životů.
Dcera ale velmi rychle začala naší ochoty a dobroty využívat, proto k nám své děti dávala stále častěji.
Nechává je u nás každý den, nepřispěje jedinou korunou
Situace dospěla až do takového extrému, že k nám vnoučata chodí každý den. Dcera je ráno odvede do školy, po vyučování ale chodí k nám, kde zůstávají až do večera, než si pro ně dcera přijede. Nerad bych, aby to vyznělo, že jsou nám naše milovaná vnoučata na obtíž, ale nebudu lhát, že uživit tři hladové krky není zrovna nejlevnější. Děti toho hodně snědí, kromě obědů, svačin a večeří se dožadují také nejrůznějších laskominek a to všechno stojí peníze.
Dcera nám ale nepřispěje jedinou korunou. Samotnou ji to nenapadlo a nám je nepříjemné si o peníze říkat.
Budeme si muset promluvit, tak to dál nejde
S manželkou svá vnoučata milujeme, ale všeho moc škodí. Máme již svůj věk a zasloužili bychom si trochu klidu a odpočinku. Se třemi dětmi v chalupě je to ale nemožné, chvíli neposedí, často se mezi sebou škorpí a dohadují, zkrátka jsme se ženou z toho všeho hodně unavení.
Budeme si muset s dcerou promluvit, tak to dál nejde. Vnoučata vídat chceme, ale nemůžeme jim dělat chůvy. Teď jen vymyslet, jak to dceři nějak šikovně říci, aby se neurazila nebo si neusmyslela, že jsou nám vnoučata na obtíž.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
