Občas se vám v životě stane něco, co si do smrti neodpustíte. Ale mnohem horší je, když tím zraníte své blízké a nedokážou vám odpustit ani oni. Místo, abyste v nich měl podporu, dočkáte se jenom toho zlého. A zcela chápete, proč se chovají tak, jak se chovají.
Vím, že prosit rodiče o odpuštění nemá cenu, ale přesto jsem to několikrát na popud svůj i mé psychiatričky zkoušel. Oni se mnou ale odmítají mluvit, ačkoli jsem jejich syn. Stal jsem se pro ně jenom tím, kdo z nedbalosti zabil jejich dceru.
Narodil se mi syn a já slavil, neřešil jsem zbytkový alkohol
Bylo mi dvacet sedm let. Mně a mé ženě se narodil krásný a zdravý chlapeček a já to oslavoval s přáteli. Druhý den jsem měl vyzvednout sestru a zavést ji do nemocnice za ženou, aby se na chlapečka taky podívala. Spoléhal jsem na to, že na silnici nepotkám žádnou hlídku a sedl za volant, i když mi bylo jasné, že alkohol ještě nevyprchal. Cítil jsem se dobře, ale věděl jsem, že kdyby mě policie zastavila, něco bych nadýchal.
Zdroj: 123RF.COM
Byla to ta největší chyba v mém životě. Sestru jsem vyzvedl, ptala se mě, zda jsem nepil. Zalhal jsem, že jsem měl k večeru jenom dvě piva a ta jsou dávno pryč. Neporušil jsem žádná pravidla. Byl to druhý řidič, který špatně vjel do křižovatky. Poměrně přehledná silnice uprostřed polí mojí sestru nezachránila.
Pomohl jsem řidiči z druhého vozidla
Okamžitě jsem přivolal pomoc, a když mi došlo, že je moje sestra v autě naprosto zaklíněná, pokusil jsem se pomoci alespoň druhému řidiči. Byl to mladík, omlouval se mi, věděl, že to byla jeho chyba a v šoku stále sliboval, že to všem řekne. Bohužel on nenadýchal ani promili, zatímco já jsem policii ještě před dýchnutím ochotně přiznal, že jsem udělal chybu. Nemělo cenu něco zatajovat.
Mladík vyvázl se zlomenou nohou a lehkým otřesem mozku. Moje nepřipoutaná sestra byla převezena s těžkými zraněními do nemocnice, kde při náročné operaci zemřela. Ačkoli se podle trosek aut dalo poznat, že na vině byl druhý řidič a ačkoli se k tomu i doznal, trest nás stihl oba. Alkohol za volantem mě stál především rodinu. Otec s matkou se se mnou od té nehody odmítají bavit.
Moje žena se mě snažila podpořit, ačkoli mi jasně řekla, že moje nezodpovědnost nezná mezí. Nedovedla si představit, jak se budu chovat k našemu dítěti, když jsem tohle provedl vlastní sestře. Pochopila, že autonehoda nebyla má vina, ale přesto se nedokázala jen tak smířit s tím, že jsem před nasednutím do auta pil. Trvalo nám dlouho, než jsme se přes to přenesli, já si uvědomoval chybu a začal jsem se léčit u psychiatra.
Mívám dodnes noční můry. Bojím se, že mě žena opustí, že přijdu i o rodinu, kterou jsem založil. Snažím se navázat kontakt s rodiči, oni mě ale naprosto odepsali. Alkoholu jsem se od té doby nedotkl, bohužel to ale není dostatečný důvod k tomu, aby opět bylo vše tak, jako dřív.
Autor: Šárka Cvrkalová
