Tetování byla odjakživa věc, kterou jsem toužil podstoupit. Ani ve dvaceti čtyřech letech jsem si ale nebyl zcela jistý tím, co na svém těle chci až do konce života nosit. A proto jsem s rozhodnutím čekal na správný okamžik. Nakonec se ale ukázalo, že přes veškeré oddalování jsem si vybral pro zdobení své paže špatný motiv.
Ivetu jsem poznal, když mi bylo dvacet pět. O tetování jsme možná někdy prohodili pár slov, ale neřešili jsme nic konkrétního. Myslel jsem, že o mojí tajné touze ví. I když jsme spolu byli už tři roky a miloval jsem jí, komunikace mezi námi zkrátka v některých velmi důležitých ohledech vázla. Přišel jsem na to ale příliš pozdě.
Připravoval jsem se na ten okamžik velmi pečlivě
Chtěl jsem, aby ten den byl dokonalý. O místě a čase jsem uvažoval opravdu dlouho. Řekl jsem pouze svému nejlepšímu kamarádovi, k čemu se chystám, chtěl jsem překvapit úplně všechny. A jedním z překvapení mělo být i tetování, které jsem si tajně nechal den před celou parádou vytetovat.
Zdroj: 123RF.COM
Na levém rameni se mi pyšnilo jméno Iveta a datum našeho seznámení s několika srdíčky. Chtěl jsem jí říci, že ona má ruku mojí, a já bych rád požádal, zda mi nedá tu svou. Chtěl jsem jí dokázat, jak moc pro mě znamená.
Překvapení se nepovedlo
Když jsem ji vzal na večerní vycházku a sedli jsme si při soumraku pod strom, kde jsme se poprvé políbili, divila se, co to do mě vjelo. Myslela si, že chci zavzpomínat na staré časy a pro jednou ji předvést, že umím být i romantik. Nic jí nedocházelo a já byl rád, že bude překvapení kompletní.
Když jsem si vyhrnul rukáv a ukázal jí novou kérku, místo nadšení jsem se dočkal odtažitého přístupu. Nepříjemně se zeptala, co to má znamenat a když jsem jí řekl, že pro mě znamená všechno, odpověděla, že jsem se měl nejprve zeptat, než jsem se zohyzdil. Když je pro mě vším, tak proč jsem udělal takovou věc bez jejího vědomí.
Byl jsem překvapený a snažil jsem se hájit, ale ona zněla naštvaně a moje romantická nálada tak vypršela. Domů jsme šli sice spolu, ale beze slova, nedrželi jsme se za ruce, já byl nešťastný a svíral jsem v kapse krabičku s prstýnkem. Doprovodil jsem ji před dům, dal jí pusu na tvář a beze slova odešel. Cítila asi moje zklamání, ale neřekla ani slovo.
Na žádost o ruku ale dodnes nemám odvahu
Přišla hned ráno, vzala mě za ruku a omluvila se. Promluvili jsme si o tom, že tetování vlastně vůbec neuznává a myslí si, že to byla obrovská chyba. Bylo jí líto, jak reagovala, na druhou stranu nechápala, proč jsem to udělal bez ní.
I když jsme se rychle usmířili a ona nakonec nad tetováním mávla rukou, snažím se ho před ní spíš skrývat a nemluvit o něm. Byla to chyba. Žádost o ruku jsem odložil na neurčito. Miluji ji a stále si ji chci vzít, jenomže jsem si ten den plánoval velmi dlouho a celý jsem ho pokazil. Mám strach, že druhý pokus dopadne obdobně.
Autor: Šárka Cvrkalová
