Obvykle to bývá ve vztahu naopak. Muži sedí u počítače nebo herní konzole a ženy se je snaží přemluvit, aby s nimi někam zašli. Ve vztahu Martiny ale tohle neplatilo. Zatímco její přítel David chodil ven cvičit, bavil se s přáteli a užíval si života, ona hrála počítačové hry.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
A jemu se to nelíbilo. Přál si, aby s ním někdy zašla s kamarády ven. Ona ale nemohla. Protože ve hře byl právě speciální program nebo měla domluvené společné hraní s lidmi, které poznala na internetu.
„Odsuzoval to. Nechápal, jak se můžu bavit nad takovými hloupostmi, jak mohu dát přednost počítači před pobytem na čerstvém vzduchu. A mně bylo líto, že nikdy nehraje se mnou. Až do chvíle, kdy jsem ho jednoho dne přesvědčila, aby to vyzkoušel,“ píše Martina.
Prvních pár dní jsem byla nadšená
Čtenářka popisuje, že když se jí konečně podařilo Davida přemluvit, aby si s ní zahrál, působil roztomile. Vůbec se mu nedařilo, ale snažil se, a nakonec se do hry opravdu dostal. Když druhý den ráno vstala a on už seděl u počítače, byla překvapená.
„Říkal mi, že trénuje. Že mě jednou určitě porazí. A že už asi pochopil, co mě na tom tolik baví. Netrvalo to ani týden a seznámil se i s mými herními kamarády, kteří se mnou už půl roku trávili po večerech čas.“
Martina si asi měsíc užívala, že se David konečně baví s ní. Několikrát ho dokonce nechala vyhrát, aby ho to neomrzelo, později musela přiznat, že ani její roky tréninku se nevyrovnají jeho talentu.
„Najednou se mnou sdílel to, co mě vždycky tak bavilo. Jenomže začal být celé dny doma, přestal se vídat s kamarády, poměrně často se u hry rozčiloval a já začala mít pocit, že to není úplně to, co jsem si představovala.
Někdy jsem si chtěla zahrát bez něj. S mými přáteli nás bylo pět, a když hrál David, museli jsme někoho vyloučit. A navíc mi začalo chybět chození do společnosti. I když jsem hrávala denně, David mě jednou za měsíc vytáhl do kina nebo na oběd,“ vysvětluje.
Najednou je všechno špatně
Martina najednou není se svým životem nějak spokojená. Zatímco dřív byla ona ta, koho se snažil David vytáhnout do společnosti, dnes je to jinak. On se věnuje jen jedné jediné činnosti a odmítá se kamkoli hnout.
„Když mu řeknu, že jenom sedí u počítače a už se mnou nikam ani nejde, argumentuje tím, že dříve jsem taková sama byla. A navíc jsem si tohle přesně přála. Abychom spolu mohli hrát hry od rána do večera.“
Bohužel má podle Martiny David pravdu, ale ona si konečně uvědomila, jaké to je být na jeho straně. Teď lituje nejen toho, jak se chovala, ale především toho, že mu ukázala tajemství hry.
„Znechutilo se mi to. Už se mi ani nechce hrát, s online přáteli se skoro nebavím, s Davidem se hodně hádáme. Většinu času trávím sama v posteli s knížkou, protože ven mě nebaví chodit samotnou.“
Martina neví, jak dlouho dokáže takovým způsobem vztah udržet pohromadě. Pokud se něco urychleně nezmění, pravděpodobně se nakonec podle svých slov bude muset s Davidem rozejít. Ale protože dřív byla stejná, neví, co má dělat, nemůže ho přece opustit kvůli tomu, že se stal tím, koho požadovala.
Autor: Šárka Cvrkalová
