Technologie je skvělá věc. Jenže někdy člověka může zklamat. Své o tom ví paní Martina, která se nedávno spoléhala na internetové služby jednoho obchodu. Bohužel na to doplatila. Rozhodla se proto už nikdy online prostředí nevěřit. Se svým příběhem se svěřila, aby varovala ostatní před nepříjemnostmi, které se mohou stát každému.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Martina žije v malé vesnici v rodinném domě. Po dlouhých letech se rozhodla, že je potřeba zrekonstruovat kuchyni. Měla našetřené nějaké peníze a řekla si, že investuje. „Na stará kolena jsem si chtěla udělat radost a dětem, které pak jednou dům zdědí, udělat kuchyni krásnou,“ píše.
Jelikož žije Martina sama a stěhování nábytku je pro ni náročné, rozhodla se najít si celou kuchyni na internetu a vše si objednat online. Pak si sehnala řemeslníky, kteří by jí kuchyň doma smontovali. Netušila ale, jak katastrofálně celá situace dopadne.
Kuchyni jsem si poskládala v plánovači
Na stránkách obchodu, kde nabízeli poměrně levný nábytek, si Martina našla takzvaný online plánovač. Šlo o stránku, na které si měla jednotlivé kousky kuchyně poskládat v náhledu, aby viděla, jak bude ve výsledku místnost vypadat.
„Nikdy jsem technologii moc nevěřila, ale rozhodla jsem se to zkusit. Nejdřív jsem bojovala s ovládáním, nakonec jsem ale přišla na to, jak si vybírat jednotlivé položky, a kuchyni jsem si naplánovala.“
Při objednávce nebyly žádné komplikace. Martina naklikala v obchodě vše, co bylo potřeba, a objednala si kuchyni v ceně zhruba 70 000 korun. I když jí to připadalo poměrně drahé, kuchyně vypadala skvěle a ona se rozhodla, že peníze investuje.
To, co dorazilo, mě šokovalo
Když o několik dní později dorazila dodávka s velkými krabicemi, byla Martina překvapená, kolik jich přišlo. Mnohem větší překvapení ale bylo, když krabice otevřela. V některých totiž zdaleka nebylo to, co v nich být mělo.
„Některé kusy kuchyně byly modré, jiné červené, jiné zase zelené. Přitom jsem si dávala opravdu záležet na tom, abych zvolila všechny barvy správně. Jenže mi dorazil duhový zmatek, se kterým jsem si nevěděla rady. Chyběla polovina pantů, musela jsem v obchodě dokupovat spoustu drobností, které, jak se ukázalo, nebyly součástí balení.“
Martina se pokusila telefonicky kuchyni reklamovat. Jenže jí bylo řečeno, že by musela čekat několik měsíců, než se naskladní zbylé kousky v barvě, kterou původně chtěla. Nakonec se naštvaná rozhodla, že si kuchyni nechá.
„Řekla jsem si, že ji dělníci složí a já si ji pak polepím nějakou fólií, aby byly všechny skříňky stejné. Jenže jsem netušila, že nastane další problém, až dělníci začnou s prací.“
Rozměry absolutně neseděly
Když se dělníci pokoušeli skládat skříňky k sobě, u poloviny z nich zjistili, že jejich rozměr absolutně nesouhlasí s tím, co si paní Martina objednala. „Kuchyně se mi do místnosti nemohla vejít. Opět jsem volala na informace obchodu, kde mě ujistili, že jsem si přesně tohle objednala.“
Dělníci museli kuchyň nejrůzněji upravovat, řezat a lepit. Práce se kvůli tomu protáhla na několik dní. Kromě toho, že se Martina stresovala, zaplatila pak mužům ještě o 10 000 více, než bylo původně domluveno.
„Jednání obchodu bylo strašné. Dělníci se také příliš nesnažili pochopit moje problémy. Utratila jsem ve výsledku bezmála 100 000 za kuchyni, která se mi ani trochu nelíbí. S technologií jsem skončila, příště bych si už všechno objednávala jedině osobně a postavila si kuchyni raději vlastníma rukama,“ dodává závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
