Matěj se před dvěma měsíci dozvěděl, že se brzy stane otcem. V jeho věku již spousta mužů pomalu zakládá rodiny, proto by se řada z nich z takové novinky určitě radovala. Matěje ale trápí pochybnosti, které mu brání v tom, aby zářil štěstím. Není si totiž jistý, jestli je dítě skutečně jeho.
Matěj a Lenka spolu chodí už šest let. Během této doby několikrát čelili problémům v podobě Lenčiných opakovaných nevěr. I přesto, že Lenka několikrát narušila jejich vzájemnou důvěru, spolu partneři nyní čekají dítě. Ale kdo ví, jestli je Matěj skutečně biologickým otcem.
I když mě několikrát zradila, neopustil jsem ji
Lenku jsem poznal před šesti lety. Měli jsme zrovna po škole, chodili jsme na stejnou střední a znali se tak nějak od vidění. Až krátce po maturitě mezi námi přeskočila jiskra a my se na jednom bouřlivém večírku dali dohromady. Od té doby jsme tvořili pár.
Jsme spolu už poměrně dlouho, bohužel náš vztah nebyl vždy úplně idylický. Několikrát jsem byl nucen čelit Lenčině nevěře. Ačkoli mě během těch šesti let opakovaně zradila, neopustil jsem ji. Až příliš jsem ji miloval, takže jsem jí vždy odpustil.
Překvapila mě pozitivním těhotenským testem
Od Lenčiny poslední nevěry uplynul teprve půlrok. Před šesti měsíci dle svých slov ulítla se svým kolegou z práce na firemním večírku, kde se hodně pilo a zábrany šly stranou. Ne že bych si o tom vedl záznamy, ale byla to v pořadí již čtvrtá nevěra ze strany mé přítelkyně, o které jsem se dozvěděl. Netroufám si hádat, o kolika jejích románcích nemám ani tušení.
Před dvěma měsíci na mě Lenka čekala doma, úsměv od ucha k uchu. Okamžitě jsem poznal, že se něco děje. Vzápětí už mi před nosem mávala pozitivním těhotenským testem, aby mi hned poté mohla skočit okolo krku a radostně křičet do ucha, že budeme mít miminko. Měl jsem se v ten okamžik radovat, dítě jsem si přál. Bohužel to úplně první, co mě napadlo, bylo, jestli je to dítě vůbec moje.
Lenku miluji, ale v tomto jí nedokážu věřit na 100 %
Od chvíle, kdy mi Lenka oznámila, že je těhotná, nedokážu myslet na nic jiného. Na jednu stranu přesvědčuji sám sebe, že bych se měl na dítě těšit. Na stranu druhou mi moje podvědomí neustále podsouvá myšlenku, že to miminko nemusí být moje. A strašně mě to trápí, každý den se tou představou tiše užírám.
Lence se nedokážu svěřit. Kdybych jí jen naznačil, že mám pochybnosti o svém otcovství, strašně by se naštvala. Moc dobře sice ví, že má máslo na hlavě a že mám ke svým pochybám přeci jen důvod, ale znám ji dost dobře na to, abych věděl, že takové nařčení by mi neodpustila. Proto i nadále mlčím, ačkoli se to ve mně pere.
Je to dítě moje, nebo není?! Kdo ví, jestli někdy dostanu odvahu na to, abych se Lenky zeptal nebo si nechal udělat test otcovství.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
