Ten den náš čtenář žádnou návštěvu nečekal. Když otevřel dveře, oči se mu rozzářily a kolena se mu začala podlamovat. Hodně lidí si myslí, že spontánní akce bývají vždycky ty nejlepší. Pan Matěj už si to teď myslí zřejmě taky. Jeho představy se mu zhmotnily, ani neví jak.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Stěhování a začátek nového života
„Po čtyřech letech jsem se rozešel se svojí přítelkyní. Protože se už její žárlivé scény nedaly snášet, raději jsem od ní odešel,“ uvedl Matěj.
Musel ale vyřešit problém s bydlením, protože celou dobu žil u svojí přítelkyně, která mu po rozchodu oznámila, že si má najít svoje bydlení. „Vůbec mě to nepřekvapilo, ani jsem nepočítal, že bychom spolu dál bydleli. Celou věc jsem měl dobře naplánovanou, a tak jsem se už za týden stěhoval do nového bytu.“
Matěj pracuje jako živnostník v oboru instalatérství. „Naštěstí mám svoji dodávku, tak jsem na dílně vyložil vercajk a těch pár věcí jsem si od bývalky mohl odvézt sám.“
Našel si pěkný byt v dobré lokalitě, sice s trošku dražším nájmem, ale ten se svými příjmy utáhne v pohodě. „Už když jsem si stěhoval věci do nového, pozoroval jsem, jaké paničky se kolem pohybují, byla to slast pro oči.“
Chodí každé ráno venčit psa
„Brzo jsem si všiml jedné sousedky, která často chodívá venčit svého mazlíčka. Já mám nepravidelnou pracovní dobu, takže jsem vypozoroval, že je sama v domácnosti, děti nemají a její manžel je asi nějaký obchodník, podle luxusního auta, jakým jezdí,“ dodal.
Se sousedkou se Matěj vždycky jen pozdravil na chodbě a dělal, jakože nic. Jenže pokaždé, když slyšel štěkot jejího psa na chodbě, spěchal ke kukátku na dveřích a pozoroval, jak ladně schází v minisukni ze schodů. „Úplně jsem z ní slintal.“
Představy se staly skutečností
Matěj po nějaké době začal dělat vše pro to, aby sousedku na chodbě „náhodou“ potkával. Jednou se dali do řeči, řekl jí, že je instalatér, a dal jí svoji vizitku, kdyby něco potřebovala. Ona se na něj usmála a řekla, že se brzo ozve.
„Nečekal jsem, že to bude tak rychle. To, co se stalo, jsem si představoval už dlouho, ale že se to stane skutečností, to jsem nečekal,“ usmíval se a kroutil hlavou.
„Asi za tři dny jsem uslyšel klepání na dveře. Myslel jsem si, že to je asi pošťák, a otevřel jsem dveře. Za nimi ale místo listonoše stála moje sousedka jen v hedvábném županu a řekla, že jí začal protékat záchod a neví, co s tím.“
Matěj samozřejmě, jako správný instalatér, hned vyrazil záchod opravit, vešel do nádherné koupelny s brašnou na rameni, ale záchod byl naprosto v pořádku.
„Když jsem se otočil, abych se zeptal sousedky, co to má znamenat, uviděl jsem, jak stojí přede mnou a rozepíná si knoflíky u županu.“
Při vyprávění mu planuly oči. Sdělil nám, že tehdy skončili rovnou ve sprše. „Na tohle nezapomenu, bylo to jako z nějakého filmu. Od té doby se občas potkáváme. Tehdy to vyšlo hezky, protože když jsem přišel domů, zrovna jsem viděl před domem přijíždět auto jejího manžela.“
Autor: René Podhrázský
