Sotva se na mě usmálo štěstí, obratem se změnilo ve zděšení. Musel jsem ho získat zpět. Někdy je zkrátka potřeba přinést oběti, abychom našli to, co nám po právu patří.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.Ten den jsem měl skvělou náladu
Byl začátek léta a ranní sluneční paprsky mě probraly svěžího do nového dne. Bylo to zvláštní, protože většinou se mi po ránu nechce nic moc dělat. Zkrátka nejsem ranní ptáče. Tentokrát to ale bylo jinak a já vyskočil z postele plný energie a nadšení. Vlastně ani nevím proč.
Když jsem vstal z postele a začal manželce chystat snídani, dívala se na mě, jako by si myslela, že jsem se dočista zbláznil. O pár minut později měla na stole nachystaná vajíčka se slaninou, a když jsem ji políbil na rozloučenou, tak ještě se zalepenýma očima nevěřícně mžourala.
Myslel jsem si, že se mi to snad zdá
Cestou do práce mi paní v mé oblíbené pekárně dala jednu bagetku navíc. Možná proto, že jsem se jí zeptal, jak se má, a prohodil s ní pár slov. Bylo jasné, že tohle bude můj den.
Zastavil jsem se ještě na poště pro doporučený dopis. Vůbec mi nevadilo, že je tam fronta. Za vitrínou jsem viděl pár losů a poprosil milou slečnu, aby mi jeden prodala. Samozřejmě jí to udělalo radost, protože za to má určitě taky nějaké plusové body.
V práci mi šlo všechno od ruky a já si na ten los u oběda vzpomněl. Věděl jsem, že bude výherní. Jakby taky ne, když mi ten den hrálo všechno do karet. Nemyslel jsem si ale, že bude až tak moc výherní. Vyhrál jsem rovných deset tisíc!
Raději jsem neměl nic tajit
Měl jsem opravdu radost a přemýšlel jsem, co za to koupím manželce a dětem. Chtěl jsem je překvapit a taky trošku sobecky si užít ten pocit, že jsem vyhrál a nikdo o tom nevěděl.
Domů jsem dorazil brzy po práci. Los uschoval do novin a nechal je na stole v obýváku, nebál jsem se, ona totiž nikdy noviny nečte.
Manželka pořád žasla nad tím, jak jsem pozitivní. Zašel jsem ještě na rychlý nákup a u večeře jsem se chystal svou výhru všem oznámit.
K mému zděšení po návratu z obchodu byly noviny i s losem pryč. Když mi manželka na můj dotaz odpověděla, že noviny i s dalšími letáky šla vyhodit do popelnice, šokovalo mě to a okamžitě jsem běžel před náš panelák.
Otevřel jsem popelnici a začal se v ní přehrabovat. Ta se pořád sama zavírala a mně nešlo se dostat až dolů, kde na mě čekal můj los. Samozřejmě šla kolem sousedka, která se divila, co tam vyvádím. To už jsem byl po pás v popelnici, hlavou dolů.
Když jsem ho našel a vyškrábal jsem se ven, zvolal jsem hurá a sousedka na mě pořád nevěřícně zírala. Já se na ni podíval se šťastnou jiskrou v oku. Ten den jsem sice v očích sousedky ztratil svoji důstojnost, myslela si, že jsem se zbláznil, ale jinak to byl jeden z mých nejšťastnějších dnů.
Autor: René Podhrázský
