Mezi vodáky se traduje, že pokud chcete zjistit, jak vaše partnerka spolupracuje a jak by případně fungovala ve vztahu, je nejlepší ji vzít na vodu. Matěj to vyzkoušel na radu svého kamaráda a svěřil se nám s tím, jak to dopadlo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Přišlo mi to jako skvělý nápad
„Když jsem se potkal s kamarádem u piva, svěřil jsem se mu s tím, že tak nějak pořád nevím, co mám čekat od svojí nové přítelkyně. Nebyl jsem si jistý, jestli je pro mě ta pravá, a stále jsem váhal,“ říká.
Matějův kamarád mu poradil, aby ji vzal na vodu. Tam se podle něj nejlépe pozná, jestli jsou dva lidé pro sebe stvoření, nebo ne. „Ta myšlenka se mi líbila. Říkal jsem si, že alespoň uvidím, jak funguje, když musí spolupracovat, a jak se bude chovat v mírném nepohodlí.“
Oprášil svoje vzpomínky na mladší léta, kdy párkrát na vodě byl. „Ono se to nezapomíná, je to něco, jako ježdění na kole. Když máte správný grif, pádlo vás bude poslouchat tak, jako dřív,“ dodal.
Byla z toho docela rozpačitá
Matěj objednal vodácký zájezd ve skupině lidí, aby nemusel sám řešit ubytování v kempech, půjčování lodí a další záležitosti. „Mělo to tu výhodu, že všechno bylo připraveno a my mohli jen vesele vyplout. Kdybych ale věděl, jak to s ní bude, jel bych sám,“ říká se smíchem.
Když Lucii oznamoval novinku o tom, jakým způsobem budou trávit společnou dovolenou, nadšením zrovna nesršela. Raději by uvítala válení se někde na pláži u moře.
Chtěl jsem tomu dát šanci
Blížil se čas odjezdu a na Lucce bylo vidět, že se jí do toho moc nechce. Navíc se jí nelíbilo, že bude muset celý den pádlovat.
Nakonec si jeho přítelkyně řekla, že si to zkusí užít. Přeci jen, na vodě ještě nikdy před tím nebyla, tak sama nemohla vědět, jestli to bude takové utrpení, jaké si představuje. Na kuráži jí přidalo to, když jí Matěj řekl, že to pádlování tak náročné nebude, protože poplují po proudu.
„Užili jsme si to. Užili. Ale asi jenom první dvě hodiny. Lucka si pak začala stěžovat, že ji všechno bolí, že na to nemá energii, a pořád se jí něco nelíbilo. Jednu chvíli to byli komáři, pak to, že je trochu mokrá. Po dvou dnech jsem to už nemohl vydržet a schválně jsem nás vyklopil do vody.
Pro Lucku to byla poslední kapka a po příjezdu do kempu si sbalila batoh a odjela domů. Zbytek cesty jsem sice musel odpádlovat sám, ale chtěl jsem si to užít. To se mi nakonec povedlo,“ uzavírá.
Autor: René Podhrázský
